6 C 183/2022-37 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému dle zápisu o provedené přepravní kontrole dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole, ve které je uvedeno, že žalovaný téhož dne se na zastávce [anonymizováno] na výzvu neprokázal jízdním dokladem, přičemž jízdné je uvedeno ve výši 20 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Soud konstatuje, že ve věci nebylo tvrzeno, jakým konkrétním dopravním prostředkem měl žalovaný cestovat, tato skutečnost neplyne ze žádného z předložených důkazů. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Předně soud podotýká, že žalobkyni vyzval k doplnění, jaký dopravní prostředek byl žalovaným k přepravě použit, žalovaná však toto tvrzení nedoplnila. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) a § 2578 OZ, tedy že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] došlo k uzavření smlouvy o přepravě. Soud žalobu zamítl z důvodu neprokázání (žalobkyně ani netvrdila) jakým konkrétním dopravním prostředkem (tramvaj, trolejbus, metro atd.) žalovaný cestoval, neboť zjištění této skutečnosti je stěžejní pro rozhodnutí ve věci. Není-li zjištěno, jakým konkrétním dopravním prostředkem žalovaný cestoval, soud není schopen případ podřadit pod příslušný zákon, který upravuje povinnosti cestujícího, přičemž zde se nabízí zejména zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a tedy ani nelze určit, kterou zákonnou povinnost žalovaný měl porušit, resp. na základě kterého zákonného ustanovení má žalobkyně mít nárok na požadované peněžité plnění. Závěrem soud konstatuje, že žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání a tím se připravila o možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak žalovanému ve věci žádné náklady nevznikli, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., odůvodněn zkráceně, toliko s uvedením předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a stručného právního posouzení.