7 C 197/2022-27 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 27.2.2022 nárok na zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO]. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny zápůjčky ze dne 23.11.2018 sjednané prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [webová adresa]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem do 30.11.2018, což neučinil. K postoupení pohledávek došlo nejprve smlouvou ze dne 30.1.2019 na společnost [právnická osoba], [IČO] a poté na žalobkyni dne 21.2.2019. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř., s čímž oba účastníci souhlasili, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Žaloba byla doručena žalovanému dne 29.8.2022 na adresu trvalého bydliště, k této se nijak nevyjádřil. 3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo], byla uzavřena dne [číslo] dohoda, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému částku 6 000 Kč, která mu byla vyplacena na účet sdělený v žádosti č. [bankovní účet] téhož dne. Tyto měl vrátit do 7 dní v celkové částce 6 041,42 Kč. Mezi společností a [právnická osoba] byla dne 30.1.2019 uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným, tato následně postoupena smlouvou z 21.2.2019. Naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh čehokoliv zaplatil. 4. Soud posoudil žalobu důvodnou v celém rozsahu. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalovanému finanční plnění v částce 6 000 Kč. Mezi nimi měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu shora citovaného § 2390 o. z. modifikovaném zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, reálná povaha tohoto závazku byla splněna převzetím částky žalovaným. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 2 z. s. ú./ poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit do 7 dní spolu s úrokem 41,42 Kč. S ohledem na žalobní návrh, kdy žalobkyně požaduje toliko úhradu jistiny zápůjčky, soud se nezabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatelky úvěru, povinnost žalovaného tyto prostředky vrátit i jako plnění z případně neplatného právního jednání by byla shodná. Za situace, kdy žalovaný naopak neprokázal, že by jistinu zápůjčky alespoň v části uhradil, mu soud proto uložil tuto zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počítaného ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky. 5. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489Kč Lhůtu k plnění v tomto případě určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.