7 C 24/2022-30 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 1. 10. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce [právnická osoba], zaplacení přirážky za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně a dlužného jízdného v částce 50 Kč celkem 1 050 Kč za jízdu žalované spojem [číslo] dne 27. 8. 2018 mezi stanicemi [obec] a [obec]. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto soud dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Žalované byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 14. 2. 2022 na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem, ta se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. V dané věci učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 27.8.2018 cestoval vlakem [anonymizována tři slova] mezi stanicemi [obec] a [obec] a při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Vyměřenou přirážku ve výši 1 000 Kč, ani jízdné v částce 50 Kč neuhradila, potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek podepsala. Smlouvou o postoupení ze dne 15.12.2015 postoupila společnost [právnická osoba], pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova] a ta dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2019 na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna současně v předžalobní výzvě. 4. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2550 a násl. a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyně se tohoto nároku domáhala jako zahraniční právnická osoba, pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem je dána v souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) bydlištěm žalované. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila v uvedený den k jízdě vlak provozovaný předchůdcem žalobkyně, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše citovaných právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek žalobce ve výši 1 000 Kč, jízdné v částce 50 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Žalobkyně doložila postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. Ze strany žalované nebyla naopak tvrzena, natož prokázána, alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 6. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní.