9 C 116/2021-41 — Okresní soud v Nymburce

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 31,62 Kč za období prodlení od 4. 1. 2021 do 11. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 588 Kč ve výši 8,25 % ročně od 12. 2. 2021 do zaplacené, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne 2. 6. 2020 (úvěr 3 000 Kč, splatný ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, sjednán prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], poplatek za poskytnutí úvěru 99 Kč). Dlužnou částku dle žalobkyně tvořila jistina úvěru 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatek za expres výplatu úvěru 199 Kč, sankce (náklady související s prodlením) 200 Kč, tj. 2 x 100 Kč za 10. 7. 2020 a 9. 10. 2020 a smluvní pokuta 90 Kč (3 % z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na [datum] se bez mluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 3. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 2. 6. 2020 smlouvu o úvěru - smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, na nichž žalovaná požádala o úvěr 3 000 Kč a prostřednictvím podpisového SMS kódu, který jí byl zaslán na její telefonní číslo, odsouhlasila znění smlouvy; pro ověření totožnosti zaslala žalovaná žalobkyni kopii svého občanského průkazu a výpisu ze svého bankovního účtu. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně vyplacením na její účet č. [bankovní účet], a to dne 2. 6. 2020, žalovaná se zavázala vrátit úvěr, včetně sjednaných poplatků, ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 2. 7. 2020. Tuto svou povinnost žalovaná nesplnila, neboť na úvěr neuhradila ničeho, jak soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu žalované, č. smlouvy [číslo]. Žalovaná pobírala v době uzavření smlouvy o úvěru přídavky na dítě ve výši 610 Kč měsíčně, v červnu 2020 byly na její účet připsány platby celkové výši 5 872 Kč (není v nich zahrnut úvěr poskytnutý žalobkyní; příchozí platba 3 000 Kč od [příjmení] [jméno], příchozí platba 2 412 Kč od [právnická osoba], příchozí platby v součtu 460 Kč od [jméno] [příjmení]). Žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč, poskytnut jí byl pouze úvěr 3 000 Kč. V květnu 2020 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 34,82 Kč, konečný zůstatek 28,82 Kč, žalovaná pobírala přídavky na dítě od úřadu práce, jiné příjmy nebyly na účet žalované v květnu 2020 připsány. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2020, odeslanou žalované téhož dne, žalovaná ničeho nezaplatila. 4. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované ve výši 3 000 Kč s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána, jaká zjištění v této věci žalobkyně učinila, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalované, a k jakým závěrům dospěla; žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými by mohlo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Potřebná zjištění nebylo možné učinit ani poté, kdy soud učinil dotaz na banku, u níž měla žalovaná zřízen účet, na který byl úvěr vyplacen. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. V daném případě žalobkyně poskytla žalované úvěr 3 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, resp. ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno a prokázáno, že by vůbec úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru posuzovala, přičemž soud neměl možnost poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a prokázat, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru posuzována, neboť žalobkyně se k prvnímu jednání dne 24. 2. 2022 nedostavila, z tohoto jednání se omluvila; na nezbytnost doplnění tvrzení a prokázání posouzení úvěruschopnosti pak byla žalobkyně upozorněna již před jednáním, a to usnesením soudu ze dne 2. 6. 2021, č.j. 9 C 116/2021-10, které jí bylo doručeno 3. 6. 2021. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť dostatečně netvrdila a neprokázala, že s odbornou péčí posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně nijak nezkoumala příjmy a výdaje žalované, navíc z výpisu z bankovního účtu žalované bylo zjištěno, že nedisponovala volnými finančními prostředky, z nichž by mohla úvěr splatit, pečovala o nezletilé dítě, na které pobírala přídavky, jiné příjmy v květnu 2020 prokázány nebyly. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr fakticky vůbec neposuzovala. 12. S ohledem na shora uvedené byla tedy smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 6. 2020 posouzena dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatná, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě odborně neposoudila úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčerpala úvěr 3 000 Kč a z takto vyčerpaných peněz ničeho žalobkyni nevrátila, byla postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru. Dále je žalovaná z uvedené částky 3 000 Kč povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy žalované, do zaplacení (za období od 4. 1. 2021 do 11. 2. 2021 byl úrok z prodlení vypočten na částku 26,44 Kč; povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 588 Kč (po