9 C 220/2021-36 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 30. 8. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr 10 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok vypočtený za dobu řádného trvání smlouvy na částku 1 650 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč a životní pojištění 270 Kč, a to vše 45 týdenními splátkami po 376 Kč, počínaje dnem 6. 9. 2018, poslední splátka měla být zaplacena 11. 7. 2019. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále z listin, které žalovaný k prokázání těchto údajů předložil. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze 3 100 Kč (tato úhrada byla Původním věřitelem započtena následovně: smluvní úrok 1 650 Kč, poplatek za administrativní činnost 795,97 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 600,03 Kč, životní pojištění 54 Kč), poslední úhradu žalovaný provedl 5. 6. 2020. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena s účinností ke dni 15. 1. 2021 na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 13 820 Kč (jistina 10 000 Kč, poplatky za administrativní činnost a služby 3 820 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. Žalobkyně požadovala nižší úrok, než jak byl ve smlouvě sjednán, a to 19,27 % ročně z dlužné jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2018 mezi Původním věřitelem a žalovaným, soud zjistil, že žalovanému byl na jejím základě poskytnut úvěr 10 000 Kč; úvěr byl žalovanému vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy, vyplacení úvěru žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 1 650 Kč (úrok byl vypočten pro případ řádného a včasného splácení úvěru dle smlouvy, a to za použití sjednané úrokové sazby 35,53 % ročně – bod 1.4 smlouvy), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč (žalovaný měl hradit jednotlivé týdenní splátky zaměstnanci Původního věřitele v místě svého bydliště) a poplatkem za pojištění 270 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 16 920 Kč, a to 45 týdenními splátkami po 376 Kč (první splátka měla být zaplacena 7. den po uzavření smlouvy, každá další pak vždy do jednoho týdne). 5. Z [anonymizována dvě slova] – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč a za účelem poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě s přítelkyní, výdaje na bydlení hradí 9 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání, je zaměstnán od ledna 2018 jako zámečník, a to na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2018 s příjmem 28 720 Kč čistého měsíčně. Osobní výdaje žalovaného dle karty zákazníka činily 5 000 Kč měsíčně, žalovaný nesplácel žádné další úvěry nebo půjčky. Tyto skutečnosti žalovaný doložil pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, výpisy z bankovního účtu, zaměstnání žalovaného ověřil Původní věřitel telefonicky; totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Příjem žalovaného byl doložen výpisy z bankovního účtu, z nichž soud zjistil, že dne 20. 6. 2018 byla žalovanému ze strany zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], vyplacena částka 18 140 Kč, dne 23. 7. 2018 částka 34 945 Kč a dne 23. 8. 2018 částka 33 075 Kč. Z nájemní smlouvy pak soud zjistil, že nájemné činilo 13 000 Kč měsíčně, zálohy na služby a energie v bytě 4 000 Kč měsíčně. 6. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 16 820 Kč, včetně příslušenství, byla ke dni 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl Původním věřitelem písemně vyrozuměn, jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, včetně příslušné části seznamu postoupených pohledávek a z oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, odeslaného dle poštovního podacího lístku dne 22. 2. 2021. 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021, odeslanou dle poštovního podacího lístku 14. 5. 2021. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem dne 30. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul Původní věřitel žalovanému hotovostní úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal celkem splatit Původnímu věřiteli částku 16 920 Kč (jistina úvěru 10 000 Kč, smluvní úrok 1 650 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, vypočtený za použití sjednané úrokové sazby 35,53 % ročně, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč, pojistné 270 Kč), a to 45 týdenními splátkami po 376 Kč (první splátka měla být zaplacena 7. den po uzavření smlouvy, každá další pak vždy do jednoho týdne; poslední splátka měla být uhrazena 11. 7. 2019). Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, žije s přítelkyní, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě, výdaje na bydlení hradí částkou 17 000 Kč měsíčně (nájemné 13 000 Kč měsíčně, energie 4 000 Kč měsíčně), má středoškolské vzdělání, od ledna 2018 pracuje jako zámečník na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2018 s průměrným měsíčním příjmem 28 720 Kč, výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně, žalovaný nesplácí žádné další úvěry nebo půjčky. Žalovaný sjednané splátky úvěru řádně a včas neplatil, poslední úhradu provedl dne 5. 6. 2020 a zaplatil celkem pouze 3 100 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Celková dlužná částka bez příslušenství činila ke dni postoupení pohledávky 13 820 Kč, přičemž žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplýv