9 C 26/2022-16 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 3 105 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od února 2019 do prosince 2020 (žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků ze zákona poté, kdy na předchozí výzvu žalobkyně nijak nereagoval a byl odběratelem elektřiny). Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V daném případě byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], nebyl však přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Proto ho žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2018 vyzvala k přihlášení poplatníka, a to v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a ve výzvě ho zároveň poučila o tom, jak dále postupovat, a o následcích, pokud na výzvu žalovaný nebude reagovat. Výzva byla žalovanému uložena dne 2. 7. 2018 na adrese [obec a číslo], a následně vhozena do schránky, přičemž ani poté se žalovaný nepřihlásil jako poplatník televizních poplatků, ani nesdělil žalobkyni žádné skutečnosti, pro které by poplatníkem televizních poplatků být neměl. Žalobkyně proto zařadila žalovaného mezi poplatníky ze zákona, a to od února 2019, o čemž žalovaného rovněž písemně vyrozuměla dopisem z 29. 1. 2019. Žalovanému tak vznikla s účinností od 1. 2. 2019 povinnost k úhradě televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2019 (§ 3 odst. 2 a 4, ve spojení s § 6 a § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Tuto svou povinnost žalovaný neplnil, kdy v období od února 2019 do prosince 2020 poplatek neuhradil a dluží za toto období celkem 3 105 Kč (za 23 měsíců po 135 Kč). Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky (výzvy ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021, když tyto výzvy mu byly vhozeny do domovní schránky na adrese [obec a číslo]), žalovaný dlužnou částku neuhradil. S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu plně důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné televizní poplatky za období od února 2019 do prosince 2020 v celkové výši 3 105 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení, vypočteného za období prodlení od 16. 11. 2019 do 27. 10. 2021 na částku 509,55 Kč (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč – mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dva režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % daň z přidané hodnoty z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a soudní poplatek 400 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.