12 C 52/2023-14 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo], na adrese [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud o skutkovém stavu zjistil, že žalobkyně jakožto dodavatel poslední instance dodávala od [datum] žalované elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a za období od [datum] do [datum] vyúčtovala žalované dne [datum] elektřinu dodanou do odběrného místa EAN OPM: [číslo] v množství 2 773 kWh částku 17.880,59 Kč (po odečtení zaplacených záloh) a určila splatnost dne [datum] (faktura [číslo]). Jednotková cena elektřiny v uvedeném období vyplývala z ceníku žalobkyně platného v době a místě odběru v produktové řadě DPI. Cena za související služby byla stanovena cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (zjištěno z Ceníku dodávky DPI MO pro odběrná místa, u kterých došlo k zahájení dodávky v režimu DPI, Přehledu cen denního trhu, Přehledu indexu typového diagramu dodávky, Ceníku distribuce elektřiny a souvisejících služeb pro rok 2021 a Ceníku distribuce elektřiny a souvisejících služeb pro rok 2022). Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k úhradě vyzvala dne [datum]. Nebylo tvrzeno, že žalovaná fakturu [číslo] žalobkyni uhradila. 4. Podle ustanovení § 12a odst. 2) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je dodavatel poslední instance povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn 5. Podle ustanovení § 12b odst. 2) zákona č. 458/2000 Sb. jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu ust. § 12a odst. 2 energetického zákona dodávala žalované plyn jako dodavatel poslední instance. Žalovaná nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a s tím spojených služeb stanovenou jí § 12b odst. 2 energetického zákona. Žalobkyni vzniklo v souladu s ust. § 1968 o. z., vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a s tím spojené služby, právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 120,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.