12 C 82/2023-55 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 253.000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že žalovanému v období od [datum] do [datum] půjčila peněžní prostředky v celkové částce 260.000 Kč, žalovaný jí však vrátil pouze částku 7.000 Kč. Žalovaný dne [datum] písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 253.000 Kč s tím, že žalobkyně mu tyto peněžní prostředky poskytla v období od října 2021 do června 2022, a zároveň se zavázal jej uhradit do [datum]. Žalovaný žalobkyni i přes písemnou výzvu nic neuhradil. Žalobkyně jej prostřednictvím zástupce vyzvala k úhradě s upozorněním na soudní vymáhání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny bez názvu sepsané dne [datum] soud zjistil, že žalovaný písemně prohlásil, že uznává svůj dluh ve výši 253.000 Kč, který mu vůči žalobkyni vznikl z titulu poskytnutých finančních prostředků v období od října 2021 do června 2022, a zavázal se jej uhradit do [datum]. 4. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem poskytla v období od [datum] do [datum] peněžní prostředky v celkové výši 260.000 Kč. 5. Z dopisu ze dne [datum] a potvrzení o převzetí zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně dopisem odeslaným žalovanému dne [datum] vyzval k úhradě pohledávky ve výši 253.000 Kč do 10 dnů od doručení a upozornil zároveň na její soudní vymáhání. 6. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí uhradil pouze částku 7.000 Kč, když žalovaný úhradu dalších částek ani netvrdil. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z citovaného ustanovení § 2053 OZ vyplývá, že uzná-li dlužník písemným prohlášením dluh vůči věřiteli co do důvodu a výše, nastupuje vyvratitelná domněnka o tom, že dluh v době uznání trval. Je tedy na dlužníku, aby případně tvrdil a prokázal opak. To platí i v případě, kdy by dluh, který dlužník tímto způsobem utvrdil, neexistoval, resp. existoval v jiné výši, případně pocházel z jiného právního důvodu. K této otázce se při své rozhodovací činnosti opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud, který zastává názor, že samotná neexistence uznávaného dluhu nečiní uznání dluhu neplatným, neboť vyvratitelná právní domněnka, kterou zákon s uznáním dluhu bez dalšího spojuje, přenáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně neexistence dluhu na dlužníka. V opačném případě, musel-li by věřitel vždy, dovolávaje se uznání dluhu, prokazovat existenci uznaného dluhu jako podmínku platnosti uznání dluhu, by přechod důkazního břemene v případě uznání dluhu nedával žádného smyslu (srov. sp. zn. 29 Odo 341/2001, sp. zn. 32 Odo 453/2004, sp. zn. 29 Odo 953/2004 nebo 32 Odo 1323/2004, 32 Cdo 505/2019). 10. Uznal-li žalovaný dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše a přitom v řízení netvrdil, že by uznaný dluh neexistoval, nezbylo soudu, než uzavřít, že dluh žalovaného vůči žalobkyni kde dni uznání dluhu trval. Protože žalovaný na svůj dluh ve výši 253.000 Kč ve lhůtě splatnosti neuhradil, soud žalovanému uložil povinnost k úhradě částky 253.000 Kč a zároveň přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši, která odpovídá nař. vl. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí splatnosti. 11. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalovaného soud předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 992,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 650 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 253 000 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 250 Kč ve výši 5 092,50 Kč.