5 C 193/2023-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum], doplněnou replikou ze dne [datum], se žalobce domáhal, aby bylo soudem určeno, že pozemek parc. [číslo] o výměře 20 m2, vyznačený v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] (dále též jako„ sporný pozemek“), vyhotovený panem [jméno] [příjmení], geodetické a kartografické práce, se sídlem [adresa], náleží do společného jmění manželů - žalobce a jeho manželky paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobu odůvodnil zejména tím, že je společně se svou manželkou, paní [jméno] [příjmení], vlastníkem pozemkům parc. [číslo]; parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, vše v k. ú. [obec]. Všechny tyto pozemky tvoří logický celek, který žalobce s manželkou užívá od roku 1968, kdy na základě dohody o zřízení práva osobního užívání nabyli možnost s pozemky nakládat a postavit zde rodinný dům. Žalobce pozemky užívá ve stejném rozsahu již téměř 45 let. V domě bydlí společně se svou manželkou a všechny pozemky jsou oploceny tak, jako tomu bylo v době, kdy jimi mohli poprvé disponovat. V roce 2022 však byl žalobce vyzván žalovaným k odkoupení, případně k uzavření nájemní smlouvy ohledně části pozemku, který po celou dobu žalobce užívá. Žalovaný nechal vyhotovit geometrický plán [číslo] ze dne [datum], na základě kterého se žalovaný domnívá, že žalobce užívá část svého pozemku neoprávněně. Tato část je nyní nově označena jako pozemek parc. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] Žalobce má za to, že sporný pozemek nabyl do vlastnictví se svou manželkou (SJM) v důsledku mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Na svou obranu především zdůraznil, že žalobce na požadovaném určení nemůže mít naléhavý právní zájem, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 647/2020. Žalovaný rovněž zpochybnil splnění podmínek vyžadovaných pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o.z. 3. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 4. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení, práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak a jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvracení budoucích sporů účastníků. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Taktomu může být v dané věci ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu a případy uvedené v § 159a odst. 2 o. s. ř., je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). K tomu srovnej, jak správně uvedl žalovaný, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, a usnesení téhož soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019, jakož i usnesení Ústavního soud ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 647/2020. 5. Jelikož v předmětné věci jde o určení, že sporný pozemek tvoří součást společného jmění žalobce a jeho manželky s tím, že tento výrok má mít důsledky vážící se k zápisu do katastru nemovitostí, musí být manželka žalobce v řízení účastna ať již na straně žalobce nebo na straně žalované. Manželka žalobce se však účastnicí řízení nestala. 6. S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry proto soud uzavřel, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem a žalobu bez dalšího zamítl, aniž by se zabýval věcí samou (výrok I. tohoto rozsudku). 7. Ve věci nákladů řízení soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že se žalovanému, jehož procesní obrana byla v plném rozsahu úspěšná a vedla k zamítnutí podané žaloby, přiznává právo na úhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jiné náklady řízení nebyly uplatněny a z obsahu spisu se ani nepodávají.