5 C 270/2020-66 — Okresní soud v Nymburce

Shora uvedená manželka předložila soudu návrh, kterým se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne , datum, před , právnická osoba, v , Anonymizováno, .Manžel se k návrhu nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně a s dostatečným časovým předstihem předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti manžela ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem republiky , adresa, Makedonie. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 2201/2003, o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel IIa), ve znění účinném do , datum, . Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 Nařízení Brusel IIa, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.Pokud jde o hmotné právo pak je třeba vycházet z ustanovení § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem, ve spojení s § 50 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky.Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , právnická osoba, v , Anonymizováno, . U obou účastníků se jedná o manželství první. Manželka je národnosti české a státním příslušníkem ČR, manžel pak státním příslušníkem republiky , adresa, Makedonie.Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , má soud prokázáno, že byla soudem provedena úprava poměrů k nezletilému synovi Leontinovi, nar. , datum, , pro dobu po rozvodu. Nezletilý byl svěřen do péče své matky a otci byla stanovena povinnost platit na jeho výživu částku , částka, měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem , datum, . Z rozsudku se dále podává, že otcovství manžela k nezletilé dceři Terezii bylo popřeno.Z výslechu manželky jako účastnice řízení soud zjistil, že manžela viděla naposledy před 5 lety, resp. před 6 lety. S manželem žila ve společné domácnosti asi od roku 2011 ještě před uzavřením manželství. Soužití bylo zpočátku v pohodě. Manžel pracoval v cukrárně , Anonymizováno, . Problémy nastaly po narození jejich syna , Anonymizováno, v roce 2016. Manžel se choval, jako kdyby byl dále svobodný. Volný čas s nimi moc nechtěl trávit. Chodil na diskotéky a navazoval známosti s jinými ženami. Skončilo i intimní soužití účastníků. Manželka pak začala také navazovat vztahy s jinými muži. Docházelo proto mezi nimi k hádkám a neshodám. Jednoho večera jí manžel sdělil, že druhý den odjíždí a odjel do Makedonie. Pak se vrátil, když synovi byl asi 1 rok. Bohužel vydržel s nimi asi 2 dny a pak zase odjel. Ještě tomu předcházelo to, že ji (manželku) fyzicky napadl. Musela to řešit i Policie ČR. Pak přijel ještě jednou, když synovi bylo 2,5 roku. Opět to bylo jen na pár dní a zase odjel. Od té doby ho už neviděla. Manžel zůstal v Makedonii. Jsou ve spojení pouze přes WhatsApp. Se synem manžel komunikuje. Syn ví, že je to jeho otec, dokonce by ho chtěl navštívit. V mezidobí navázala známost s panem , jméno FO, . Ten je pak otcem jejího mladšího dítěte, dcery Terezie. S tím přítelem není, protože jí zatajil, že už má 3 děti s přítelkyní, která žije v Praze. Zatím žije sama, žije pro své děti. Možnost obnovení manželského soužití je vyloučena.Další důkazy navrženy nebyly, a tak soud vycházel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z výše provedených důkazů. Skutková zjištění z nich vyplývající jsou pak dostatečná pro právní posouzení věci.Od výslechu manžela soud upustil s ohledem na skutečnost, že manžel se dlouhodobě zdržuje v Makerdonii a provedení jeho výslechu by tak bylo spojeno s velkými obtížemi (§ 389 odst. 1 z.ř.s.).Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.).Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Tento závěr soud učinil právě s ohledem na skutečnost, že účastníci spolu již od září 2016 nežijí, když v té době se manžel vrátil zpět do Makedonie. Krize manželství účastníků je tak trvalého charakteru a již není možno ani do budoucna očekávat takovou změnu, která by měla za následek obnovení všech funkcí manželství.Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich rozdílného povahového založení daného zejména odlišným kulturním prostředím, ze kterého účastníci pocházejí.Na základě shora zjištěného skutkového stavu proto soud žalobě vyhověl a manželství bez dalšího rozvedl, když neshledal důvody, pro které by rozvod byl v rozporu se zájmy nezletilého syna účastníků. Ostatně v tomto směru nebylo ničeho tvrzeno, natož prokázáno.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.