8 C 47/2023-31 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 13 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 15.9.2021 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Identitu žalovaného ověřila platbou 1 Kč z jeho účtu a ze skenu dokladu totožnosti žalovaného. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 100 Kč a prostředky vrátit do 15.10.2021. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku 3 100 Kč, poplatků za upomínky 2 500 Kč a smluvní pokuty 3 820 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z provedených důkazů soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený v listině označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ bylo dne 15.9.2021 připsáno 8 000 Kč a 30.9.2021 2 000 Kč. Dle obsahu listiny byla tato podepsána [příjmení] kódem. Dopisem ze dne 3.10.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“ podepsal. Listinu lze podepsat vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem. Jen takový způsob podpisu zaručuje jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Ani jedním z těchto způsobů však listina podepsána nebyla. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 10 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 10 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od 11.12.2022 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po splatnosti dle předžalobní výzvy), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Z důvodu neuzavření smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství zamítnout (výrok II.). Soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšnější pouze v nepatrné části.