9 C 65/2023-31 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 2. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 18. 7. 2017 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, uzavřeným mezi žalobkyní a žalovanou dne 15. 6. 2020, byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr 10 000 Kč. Před poskytnutím kontokorentního úvěru žalobkyně náležitě posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy vycházela z údajů sdělených a doložených žalovanou, a rovněž z informací zjištěných z registrů a z vlastní databáze (příjem žalované 22 050 Kč měsíčně čistého, další příjmy domácnosti žalované 20 000 Kč měsíčně, výdaje žalované 3 550 Kč měsíčně, výdaje domácnosti žalované 11 590 Kč měsíčně). O náležitém posouzení úvěruschopnosti žalované svědčí rovněž skutečnost, že další její žádosti o úvěrové produkty byly ze strany žalobkyně zamítnuty. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy vyplývající, a proto žalobkyně kontokorentní úvěr ke dni 2. 1. 2023 zesplatnila – k tomuto dni činila dlužná jistina úvěru 10 000 Kč a dlužné smluvní úroky (úroková sazba 18,9 % ročně) vypočtené za období od 1. 10. 2022 do 1. 1. 2023 činily 478,07 Kč. Žalobkyně dále požadovala z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč smluvní úrok 18,9 % ročně, a to pouze pro období od 2. 1. 2023 do 30. 1. 2023, a dále pro období od 31. 1. 2023 do zaplacení ve snížené výši 15 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 12. 1. 2023 do zaplacení a náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dlužné částky ve výši 1 000 Kč (500 Kč měsíčně za listopad a prosinec 2022). Žalovaná dlužnou částku ani částečně neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise má soud za prokázané, že žalovaná dne 18. 7. 2017 uzavřela se žalobkyní rámcovou smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, uzavřeným mezi žalobkyní a žalovanou dne 15. 6. 2020, byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč – úvěr byl poskytnut ve formě povoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalované s limitem 10 000 Kč a smluvním úrokem 18,9 % ročně z vyčerpaného úvěrového limitu. Dle smluvních ujednání byla žalovaná mimo jiné povinna vyčerpaný kontokorentní úvěr (nebo jeho část) splatit nejpozději do jednoho roku od uskutečněného prvního (resp. každého dalšího) čerpání s tím, že splacený úvěr nebo jeho část byla žalovaná oprávněna opětovně čerpat. Dále byla žalovaná povinna mít na svém běžném účtu kladný měsíční zůstatek dostačující pro úhradu smluvního úroku vypočteného z vyčerpané jistiny úvěru (tj. z povoleného debetu na jejím běžném účtu) a pro úhradu splátek dalších úvěrů, které jí žalobkyně poskytla. Před sjednáním kontokorentního úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované tento úvěr splácet, za tím účelem jí byl doložen příjem žalované ve výši 22 050 Kč čistého měsíčně (rodičovský příspěvek, doložen oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 4. 6. 2020). Dle výpisu z běžného účtu žalovaná splácela žalobkyni jiný úvěr, a to splátkou 1 500 Kč měsíčně, pobírala výživné a pravidelné odchozí platby z jejího účtu ve formě trvalých příkazů činily přibližně 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela u rodičů, žila v družském poměru a dále uvedla, že další příjem její domácnosti činí 20 000 Kč čistého měsíčně, měsíční výdaje žalované činí 3 550 Kč, výdaje každé z nezaopatřených osob činí 2 420 Kč měsíčně a výdaje domácnosti žalované 11 590 Kč měsíčně. Žalovaná tak byla schopna poskytnutý kontokorentní úvěr splácet, a to i s ohledem na charakter úvěru a jeho splácení. Dle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaná úvěrový limit čerpala dne 8. 11. 2021, přičemž ve lhůtě jednoho roku, tj. ke dni 8. 11. 2022 jej nesplatila, neboť k tomuto dni činila vyčerpaná výše úvěru 10 000 Kč, žalovaná navíc neměla v rozporu se smluvním ujednáním na běžném účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu smluvního úroku (zůstatek na účtu žalované byl dlouhodobě nulový). Žalobkyně dopisem ze dne 2. 1. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 11 478,07 Kč (jistina úvěru 10 000 Kč, smluvní úrok 478,07 Kč, účelně vynaložené náklady související se upomínáním žalované a s vymáháním dlužné částky 1 000 Kč) nejpozději do 11. 1. 2023, dopis byl žalované odeslán dne 3. 1. 2023 na adresu dle rámcové smlouvy, tj. na adresu [adresa žalované]. Dlužná částka ve výši 11 478,07 Kč byla prokázána výpisem z běžného účtu žalované za období od 7. 11. 2021 do 13. 2. 2023. Žalovaná dlužnou částku ani částečně nezaplatila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z., přičemž žalovaná neuhradila žalobkyni vyčerpaný kontokorentní úvěr ke dni jeho splatnosti, navíc v rozporu se svými povinnostmi nezajistila na svém účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu smluvních úroků (jejich úhrada probíhala jednou měsíčně, úroky byly vypočteny vždy z vyčerpané jistiny úvěru). Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila náležitě schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto shledal žalobu plně důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 11 000 Kč (jistina úvěru 10 000 Kč, náklady související s upomínáním a vymáháním dlužné částky 1 000 Kč), spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 478,07 Kč, a dále se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 1. 2023 do 30. 1. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení (žalobkyně požadovala od 31. 1. 2023 úrok v nižší výši, než jak účastníky sjednán, a to vždy z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 1. 2023 (žalovaná byla dle výzvy žalobkyně povinna zaplatit dlužnou částku do 11. 1. 2023, což však neučinila a nejpozději ode dne následujícího je v prodlení) do zaplacení (povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle