12 C 141/2024-23 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném peněžitého plnění s příslušenstvím uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČO , tel. číslo, (Věřitelka), převedla dne , datum, žalovanému na jeho běžný účet částku , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené s její právní předchůdkyní. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný z titulu smlouvy o úvěru ke dni podání žaloby nic neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Skutečnost, že se žalobkyně dne , datum, dohodla se společností , právnická osoba, o postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, se žalovaným, nebyla prokázána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že mezi Věřitelkou a společností , právnická osoba, . bylo , datum, dohodnuto postoupení pohledávek uvedených v Seznamu pohledávek, který je obsahem Přílohy 1. Tato příloha pak dle smluvních ujednání měla být nedílnou součástí smlouvy o postoupení pohledávek. Z přílohy 1. – Seznam pohledávek soud zjistil, že tato postrádá identifikační údaje postupovaných pohledávek stanovené v čl. II. bod 1 a) až e) smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tedy zejména název smlouvy, číslo smlouvy, datum uzavření, identifikační údaje dlužníka, výši pohledávky, a nelze z ní dovodit ani, že se jedná o přílohu ke této smlouvě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společností , právnická osoba, . a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek uvedených v Seznamu pohledávek dle stavu ke dni , datum, . Z Přílohy 1. – Seznam pohledávek soud zjistil, že tato postrádá identifikační údaje postupovaných pohledávek stanovené v čl. II. bod 1 a) až e) smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tedy zejména název smlouvy, číslo smlouvy, datum uzavření, identifikační údaje dlužníka, výši pohledávky, a nelze z ní dovodit ani, že se jedná o přílohu ke této smlouvě. Nebylo dále prokázáno, že se Věřitelka dohodla se žalovaným o poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, žalovanému a o závazku žalovaného k jejich vrácení i s úroky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bez data, soud zjistil, že není žalovaným podepsána, vůle žalovaného směřující ke sjednání úvěru proto nelze z této listiny dovodit.4. Žalobkyně se k jednání konanému dne , datum, nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. Soud se, s ohledem na neprokázané tvrzení o postoupení předmětné pohledávky, již dále nezabýval otázkou, zda Věřitelka žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, skutečně poskytla.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno v tom směru, že je ve věci aktivně věcně legitimována, tedy že na základě smlouvy o postoupení pohledávek na ni dle ust. § 1879 o. z. přešlo právo na zaplacení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , případně z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu proto nezbylo než pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně žalobu zcela zamítnout.9. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, měla by tedy právo na úhradu všech svých účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.