12 C 181/2024-38 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , č. účtu, ze dne , datum, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který žalovaná opakovaně čerpal celkem v částce , částka, . Vyčerpané finanční prostředky měla žalovaná vrátit i s úroky za dohodnutých podmínek, což neučinila. Žalovaná však uhradila pouze , částka, . Žalobkyně dne , datum, oznámila žalované zesplatnění úvěru. Ke dni , datum, činila nesplacená jistina úvěru částku , částka, , s jejímž zaplacením se žalovaná dostala do prodlení dne , datum, . Dále se žalobkyně domáhala peněžitého plnění ve výši , částka, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacen, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru č. , č. účtu, ze dne , datum, , na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Poskytnuté peněžní prostředky měla žalovaná vrátit i s úroky za dohodnutých podmínek, což neučinila. Žalovaná uhradila pouze částku , částka, . Žalobkyně dne , datum, oznámila zesplatnění úvěru. Ke dni , datum, činila nesplacená jistina úvěru částku , částka, , s jejímž zaplacením se žalovaná dostala do prodlení dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v obou případech posuzovala v souladu se zákonem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a dodatku úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované možnost čerpat peněžní prostředky z nekrytého účtu do výše , částka, , resp. počínaje , datum, do výše , částka, s možností opakovaného čerpání. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná vrátí poskytnuté peněžní prostředky s úrokem v dohodnutých splátkách.4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, před poskytnutím úvěru vycházela z údajů, že žalovaná má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši , částka, , výdaje žalované žalobkyně stanovila na základě statistických údajů ve výši , částka, a o úvěrovém zatížení žalované žalobkyně zjistila, že její splátky činí cca , částka, měsíčně.5. Výpisem z účtu a transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala z běžného účtu prostředky v částce , částka, , aniž by účet vykazoval kladný zůstatek v této výši, a to i pro další období. Soudu nezbylo než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná z těchto poskytnutých peněžních prostředků vrátila pouze částku , částka, , když žalovaná úhradu další částky ani netvrdila.6. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně sepsala výzvu pro žalovanou k úhradě částky , částka, s odkazem na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, . Skutečnost, že žalobkyně výzvu odeslala, nebyla prokázána. Žalobkyně ani po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomuto tvrzení důkazy nenavrhla.7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a dodejky ze dne , datum, má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, .8. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastnicemi bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši , částka, bezhotovostním převodem a žalovaná vyčerpané peněžní prostředky i s úroky vrátí ve splátkách.9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, před poskytnutím úvěru vycházela údajů, že žalovaná má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši , částka, , výdaje žalované žalobkyně stanovila na základě statistických údajů ve výši , částka, a o úvěrovém zatížení žalované žalobkyně zjistila, že její splátky úvěru ve výši , částka, činí cca , částka, měsíčně.10. Výpisem z účtu a transakční historií bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na běžný účet žalované dne , datum, .11. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně sepsala výzvu pro žalovanou k úhradě částky , částka, s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne , datum, . Skutečnost, že žalobkyně výzvu odeslala, nebyla prokázána. Žalobkyně ani po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomuto tvrzení důkazy nenavrhla.12. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a dodejky ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, .13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění z. č. 96/2022 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a žalobkyní jako úvěrujícím byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost z