16 C 41/2024-17 — Okresní soud v Nymburce

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky a příslušenství specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu jízdy vlakem společnosti [právnická osoba], [IČO], dále též„ právní předchůdkyně“, bez platného jízdního dokladu dne [datum]. 3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná se dne [datum] přepravovala vlakem [číslo] provozovaným právní předchůdkyní. Na výzvu průvodčího se neprokázala platným jízdním dokladem, ani nezaplatila jízdné 19 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč. Právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila na žalobkyni mj. pohledávku za žalovanou; o postoupení pohledávky právní předchůdkyně vyrozuměla žalovanou dopisem ze dne [datum]. 4. V řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaná žalovanou částku zaplatila. 5. Soud shledal žalobou uplatněný nárok důvodný. Nastoupením cesty vlakem uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní smlouvu o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit jízdné. Žalovaná se však na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, v důsledku čehož jí vedle toho vznikla povinnost zaplatit i přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 4, 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách) ve výši stanovené tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na výzvu průvodčího toto žalovaná nezaplatila, v důsledku čehož se následujícího dne dostala do prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z.), a je tak povinna platit i úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka na zaplacení této částky byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni, ta je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně (či vůbec) došlo. Pro závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně tedy postačí, aby postoupení bylo právní předchůdkyní žalované oznámeno. K tomu došlo právě dopisem z [datum] (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1328/2007; závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly dovozeny za tehdy účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nicméně, s ohledem na obdobnou úpravu této problematiky v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., je možné uplatnit je i v nyní posuzovaném případě). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč ve výši 600 Kč (převzetí zastoupení, žaloba a předžalobní výzva dle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též„ AT“), tři režijní paušály za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. 7. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.