8 C 134/2024-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení 24 336,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 13.6.2018 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Dne 19.3.2019 uzavřeli dodatek č. , hodnota, , kterým žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 110 992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 24.6.2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 60 793,56 Kč a smluví úrok 1 936,90 Kč. Žalovaný po zesplatnění na úvěr dále platit nepravidelné splátky, kdy aktuální neplacená jistina činí 24 336,44 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě jím uvedených skutečností a ověřena výpisem z účtu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené jako „Rámcová smlouva číslo , hodnota, “ soud zjistil, že tato byla podepsána žalovaným dne 13.6.2018. Jejím obsahem je ujednání o vedení běžného účtu č. , č. účtu, .4. Z listiny označené jako „Dodatek číslo , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, “ soud zjistil, že tuto žalovaný podepsal dne 19.6.2019. Jejím obsahem je ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 110 992 Kč, kdy 80 992 Kč bude použito ke splacení původního úvěru a částka 30 000 Kč není vázána žádným účelem. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,90 % ročně.5. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední tři měsíce (8,9,10/2018) 13 667 Kč čistého. Z výpisu z účtu za období od 1.12.2018 do 28.2.2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 27 797,18 Kč a konečný zůstatek 6 732,97 Kč.6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že ke dni 19.3.2019 byly žalovanému odmítnuty 4 splátkové úvěry a měl existující jeden splátkový úvěr a jednu kreditní kartu a ukončený jeden nesplátkový úvěr.7. Ze splátkového kalendáře osud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 111 580,35 Kč.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.15. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně ověřovala pouze příjem žalovaného. Nijak nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Jednalo se přitom o navýšení již stávajícího úvěru s jistinou ve výši 80 992 Kč o dalších 30 000 Kč, tedy o více než jednu třetinu. Dle soudu se tak jedná o významné navýšení úvěru a bylo i v tomto případě povinností žalobkyně ověřovat úvěruschopnost žalovaného. Za situace, kdy byl u žalovaného zjištěn velice podprůměrný příjem, bylo o to více na místě ověřit finanční situaci žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Lze tudíž uzavřít, že žalobkyně neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smluv o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 110 992 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na úvěry zaplatil celkem 111 580,35 Kč a celou jistinu úvěru tak vrátil.17. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.