12 C 345/2025-27 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , úroku ve výši 13,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy postoupení pohledávek se společností , Anonymizováno, . a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , právnická osoba, . .(dále jen „Banka“) na ni přelo právo na zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou uzavřel žalovaný s Bankou. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru Banka splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), dále bylo využitu interních a externích datových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, , Dodatku 1. ze dne , datum, , Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení o úplatě a Přílohy 1 soud zjistil, že Banka postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, společnosti , Anonymizováno, ., která ji dne , datum, postoupila žalobkyni.4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , , datum, a , datum, a podacími archy soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno.5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, soud zjistil, že Banka se písemně dohodla se žalovanou, že jí bude poskytovat bankovní služby, tedy mimo jiné i zřízení a vedení běžného účtu.6. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne , datum, soud zjistil, že Banka se zavázala poskytnout žalované možnost využívání přímého bankovnictví.7. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ve spojení s akceptací návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se Banka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po , částka, .8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že Banka před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovanou o příjmu ve výši , částka, a výdajích na splátky půjček , částka, , na bydlení ve výši , částka, , na živobytí ve výši , částka, a na ostatní ve výši , částka, a dále z insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně však neprokázala, že by zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalované Banka jakkoliv ověřila. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohlo se jí proto dostat poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.9. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že Banka dne , datum, převedla na běžný účet žalované částku , částka, .10. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že Banka evidovala úhrady žalované ve výši celkem , částka11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že Banka vyhotovila výzvu žalované k okamžité úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. o půjčce č. , hodnota, .12. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 12. 5 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně dopisem odeslaným dne , datum, prostřednictvím , právnická osoba, . žalovanou vyzval k zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na soudní vymáhání.13. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Banka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Banka pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Banka, která v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupila pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Banka neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr , částka, uhradit i s úroky ve 36 měsíčních splátkách po , částka, . Banka při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, aniž by zjištěné údaje ověřila. Postup Banky v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když Banka poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální