3 C 87/2025-44 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky výši , částka, . Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobce tak smlouvu dne , datum, vypověděl. Žalovaný uhradil toliko , částka, , dluží tak žalobkyni celkem , částka, , kdy tato částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, , dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.3. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným měla být uzavřena tato smlouva dne , datum, , žalovanému měl být poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, . Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.5. Z listiny označené jako identifikované příjmy plyne, že žalobkyně měla zkoumat příjmy žalovaného, ten měl dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Žalobkyně k této listině přiložila výpis z účtu žalovaného za období , datum, – , datum, . Konečný zůstatek byl k , datum, ve výši , částka, .6. Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . vyplývá, že žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a zda bude schopen úvěr splácet. Příjem byl hodnocen ve výši uvedené již shora, nezbytné výdaje měl mít žalovaný ve výši , částka, (z toho , částka, na bydlení a , částka, na splátky jiných úvěrů). Ve výpisu je i položka zbytné výdaje ve výši , částka, . Žalovaný měl žít v domácnosti spolu se 4 a více dalšími lidmi, jeden další člen domácnosti měl mít příjem, v jaké výši však žalobkyně neuvedla. Žalobkyně k této listině však nepřiložila žádné jiné listiny, které by příjem a výdaje žalovaného prokazovali. Není zřejmé, co jsou zbytné výdaje a jaké jiné konkrétní splátky měl žalovaný mít a jaká byla konkrétní výše ostatních úvěrů.7. Z listiny označené jako obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení.8. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla žalobkyní dne , datum, vyplacena částka ve výši , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisu z účtu plyne, že tento účet ke dni vyplacení vlastnil žalovaný, žalovaný měl k , datum, zůstatek na účtu ve výši -, částka, .9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, dopis byl odeslán dne , datum, a žalovaný měl plnit do 3 dnů ode dne doručení.10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tak soud toho názoru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a byl vyzván k plnění dopisem ze dne , datum, .11. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť pro posouzení věci jsou nadbytečné.12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovaným.20. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“21. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova před