7 C 394/2025-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne , datum, nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, . Nároku se domáhala z titulu nevráceného úvěru ze smlouvy ze dne , datum, sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách , Anonymizováno, . Úvěr měl být splacen do , datum, spolu se smluvním úrokem , částka, .2. Žaloba byla doručena žalované dne , datum, , k této se nijak nevyjádřila. Soud ve věci nenařizoval jednání a dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě předložených listinných důkazů. Obě účastnice s tímto postupem souhlasily.3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, se zavázala dne , datum, poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, s úrokem 112 %. Žalovaná tuto smlouvu podepsala elektronicky prostřednictvím kódu z tel.č. , tel. číslo, téhož dne. Zavázala se úvěr splatit ve 12 splátkách po , částka, . Z výpisu účtu měl soud prokázáno, že částka , částka, byla poskytnuta žalované na její účet č. , hodnota, u , Anonymizováno, bank a.s. dne , datum, . Smlouvou z , datum, byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. Současně nebylo v řízení prokázáno, že by žalované byly poukázány jiné částky či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalované úvěr splácet., ani že by žalovaná žalobkyni poskytla částečné plnění.4. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, které se zavázala splácet spolu s úrokem. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy o postoupní pohledávky. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. , Anonymizováno, .5. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“6. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti nedoložila ničeho. Jelikož uváděla, že těmito důkazy od právní předchůdkyně ani nedisponuje, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.7. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku , částka, , jak vyplývá z doložených důkazů, jiné částky zjištěny nebyly. Současně netvrdila, ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku uhradila, je povinna žalobkyni tuto částku vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 21%, úspěch co do 79% a má tak nárok na náhradu 58% celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky , částka, za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně po , částka, za 1 úkon právní služby dle § 7 odst. 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem , hodnota, úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po , částka, dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku , částka, , z čehož 58% činí částku , částka, zaokrouhleně.9. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.