3 C 38/2026-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkové částky , částka, spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku II. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, . uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Splatnost úvěru nastala dne , datum, , žalovaná neplnila, ač byla upomínána. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Původní věřitel zkoumal úvěryschopnost žalované. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou. Nárok je alternativně žalován jako bezdůvodné obohacení2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporoval tvrzení v ní uvedená.3. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , listiny označené jako STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU a listiny označené jako , Anonymizováno, . – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou měla být uzavřena tato smlouva dne , datum, , žalované měl být poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, a ve smlouvě bylo sjednáno příslušenství. RPSN bylo sjednáno ve výši 299,98 %. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.5. Z listiny označené jako , Anonymizováno, info soud zjistil, že původní věřitel evidoval informace o žalované, a to rodné číslo, jméno, příjmení, bankovní účet a adresu.6. Z listin označených jako , Anonymizováno, soud zjistil, že původní věřitel zaslal dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, na účet č. , IBAN, .7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, (č.l. 15) soud zjistil, že shora uvedený účet, kam byla poukázána jistina, vlastnila žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu dále plyne, že žalovaná před uzavřením smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně čerpala i jiné úvěry (například , Anonymizováno, ve výši , částka, ), výdaje navíc měla vyšší, než uvedla v žádosti (například nájem ve výši , částka, ).8. Z listiny označené jako faktura a listiny označené jako , Anonymizováno, soud zjistil, že součástí žalované částky ve výši , částka, jsou i poplatky a úrok. Žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem , částka, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni.10. Z listiny označené jako , Anonymizováno, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalované. Žalovaná měla uvést plat ve výši , částka, měsíčně a výdaje ve výši , částka, měsíčně. Žádné relevantní listiny prokazující tyto skutečnosti však žalobkyně soudu nepředložila.11. Z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy (oboje z , datum, ) a dokladu o odeslání soud zjistil, že o postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení. Dopisy byly odeslány dne , datum, .12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavřel, že původní věřitel nedostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné listiny prokazující opačný závěr. Žalované byla poskytnuta částka , částka, a byla vyzvána k plnění dopisem ze dne , datum, .13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovanou.21. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytl žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“22. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotř