7 C 370/2025-49 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zaplacení částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne , datum, jí poskytl hotovostní úvěr ve výši , částka, . Tuto částku se zavázala vrátit spolu s částkou , částka, představující kapitalizovaný úrok v částce , částka, , odměnu za administrativní zpracování ve výši , částka, a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce , částka, . Tyto měla splatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, celkem zaplatila pouze , částka, . Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, a poplatku , částka, , dále úrok jednak v kapitalizované výši , částka, za období od , datum, a úrok z prodlení , částka, od , datum, do data postoupení pohledávky dne , datum, a dále od tohoto data do zaplacení.. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. K žalobě se také nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , IČ:, IČO, , byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku , částka, , jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce , částka, tvořeném z úroku v částce , částka, , poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a nákladů za hotovostní výběr splátek , částka, . Tyto měla splatit v 21měsíčních splátkách po , částka, . Výše úroku činila 43% p.a. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.4. Mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne , datum, dle podacího lístku.5. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy , datum, . V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila s rodiči, byla svobodná, s 1 vyživovací povinností a příjem měla toliko z rodičovských dávek v částce , částka, . Výdaje odhadovala na , částka, bez bližšího vymezení, externí a složenky, soudu doloženy nebyly. Žalobkyně jiné důkazy k posouzení schopnosti žalované závazek splácet nedoložila i přes výzvu soudu.6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.).7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne , datum, , na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , Anonymizováno, . dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.13. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.14. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z informací převzatých od samotného žalovaného a ověřených úvěrující vyplývá toliko, že bylo vycházeno z informací, že žalovaný jiné závazky nemá, aniž by konkrétní výstupy z jednotlivých databází doložila, ověřen byl z výpisu účtu toliko příjem v březnu 2023 v částce , částka, označený jako mzda, aniž by bylo doloženo další období či ověřovány výdaje žalovaného na bydlení. Z doloženého výpisu pak nadto zcela jasně vyplývá, že oproti těmto příjmům výdaje v tomto měsíci činily přes 27 tis. Kč a lze tak mát pochybnost o možnostech žalovaného převzatému závazku dostát. Nadto byl úvěr poskytnut bankovním subjektem, u kterého měl žalovaný vedený běžný účet, kde snadno lze učinit doplňující zjištění a situaci žalovaného prověřit. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.15. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, které nijak neověřovala a které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaná měla být v době převzetí závazku na rodičovské dovolení, její jediný příjem byly dávky v částce , částka, za situace, kdy měla 1 vyživovací povinnost. Za této situace převzetí závazku se splátkou , částka, měsíčně je dle soudu od samého počátku nemožným, po odečtu splátky z tohoto příjmu nelze dospět u žalované ani k zachování životního minima na 1 dospělou osobu, natož spolu s dítětem v době uzavření smlouvy ( životní minimum na dospělou osobu do , datum, činilo , částka, ). Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.16. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu v