14 C 197/2020-44 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zaplacení částky [částka] a úroku ve výši 76,37 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po [částka], vždy k 3. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2017 spolu s úrokem ve výši 109,68 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z výše uvedených dokladů žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] Celkem tak uhradil částku [částka]. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů. Splatnost pokuty nastává ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení více než 30 dnů, tedy smluvní pokuty ve výši [částka] (2 x [částka]). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši [částka]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek [číslo] s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení více než 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x [částka]. Účastníci si dále sjednali oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr, ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky, či její části v délce 65 dnů. Žalovaný se dostal do prodlení delším než 65 dnů s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého nesplaceného zůstatku úvěru, přičemž zesplatněním úvěru se stala splatná celá nezaplacená jistina úvěru s přirostlými úroky ke dni zesplatnění v částce [částka]. Žalovaný je proto povinen platit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí celou jistinu v den následující po dni zesplatnění, tedy ode dne [datum] do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení nové dlužné jistiny v částce [částka], smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v částce [částka], náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši [částka], smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy v částce [částka] a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 76,37 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se z jednání soudu dne [datum] omluvil a uvedl, že v době, kdy si půjčoval částku [částka], byl ženatý, měl však důchod pouze [částka] a jeho manželka asi [částka]. V té době spláceli nejméně 4 další úvěry, náklady na bydlení činily [částka]. Každý z těchto úvěrů si brali pro překonání finanční krize, případně na splácení dřívějších úvěrů. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 109,68 % ročně v celkem 18 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 3. dni v měsíci. Žalovaný však uhradil pouze částku [částka]. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tak, že vycházela z prohlášení žalovaného o výši jeho pravidelného starobního důchodu v částce [částka] měsíčně. Současně vyšla ze zjištění, že žalovaný má další dva spotřebitelské úvěry u žalobkyně pod čísly [číslo] a [číslo]. Žalobkyně u příležitosti poskytnutí úvěru žalovanému nepostupovala s odbornou péčí a neposuzovala úvěryschopnost žalovaného tak, aby mohla na základě dostatečných informací posoudit, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, když nezjišťovala další výdaje žalovaného – splátky dalších úvěrů, exekuce, náklady na telefon, internet, náklady na léky apod. Nezjišťovala skutečnou částku na bydlení, neprověřila nájemní smlouvu, doklady o nákladech na energie a jiné. Výše úvěru v daném případě činila [částka] a žalovaný měl tuto částku splácet po dobu 18. měsíců ve výši [částka] tak, aby zaplatil celkovou částku [částka]. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá žalovaného nároku je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li pouze z objektivně nedoložených informací získaných pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že žalovaný není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českéh