13 C 351/2021-10 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i poplatek a úrok v celkové výši [částka] a poplatek [částka] za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako úvěrovaná se žalobce jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná od žalobce [částka]. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem [částka] a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, když zaplatila jen [částka]. Žalobce proto vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za zápůjčku ve výši [částka] poskytnutých na dobu 60 týdnů jsou přiměřené. Do celkové výše poplatků a úroku soud nezapočítával poplatek za hotovostní inkaso splátek, neboť jde o jakýsi nadstandard, kdy se úvěrovaný nemusí starat o zasílání splátek, neboť osoba pověřená úvěrujícím přijde za ním sama pro splátku. Úvěr tak stojí na poplatcích [částka], což je 49,8 % zapůjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měla žalovaná zaplatit 49,8 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako nepřiměřené. Přiměřených 30 % činí [částka]. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl, ohledně částky [částka] (jistina [částka] + poplatek [částka] + poplatek za hotovostní inkaso [částka] – zaplacených [částka]) spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 73,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,23 %), to je z částky [částka] za zaplacený soudní poplatek.