18 C 344/2020-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V žalobě tvrdila, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a pomocí pevných linek poskytuje též služby Internet a O2 TV. Pro užívání služby Internet je nutné mít k dispozici koncové zařízení tzv. xDSL modem, pro užívání služby digitální televize O2 TV je zapotřebí navíc zařízení tzv. Set-top-box, když obě zařízení jsou žalobkyní poskytována na splátky po 24 měsíčních splátkách. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkovou dlužnou částku fakturami [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum]. V důsledku dlouhodobého nehrazení vyúčtování byly žalovanému dne [datum] tyto služby ukončeny a zrušeny a byla mu vystavena faktura [číslo] na částku [částka], se splatností [datum], která obsahuje souhrn zbývajících splátek za modem, které by v případě nevypojení žalovaný hradil postupně v měsíčních splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, tento však na dluh žalobkyně neuhradil ničeho. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací poskytuje pomocí pevných linek též služby Internet a O2 TV. Na základě smluv o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřených dne [datum] k poskytnutí služeb Internet a O2 TV byla žalovanému dodána zařízení Set-top-box a xDSL modem. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala celkovou dlužnou žalovanou částku [částka] a to fakturami [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum] a [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s nimi a zavázal se je dodržovat. Žalovaný splatné pohledávky neuhradil, proto žalobkyně poskytování služeb zrušila, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku prokazatelně nezaplatil, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši [částka] a podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 rovněž úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Soud tedy shledal žalobu za podanou po právu a v celém rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].