18 C 351/2020-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a náhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplacení přirážky za přepravu bez platné jízdenky ve výši [částka], když se žalovaný dne [datum] na lince [číslo] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, naplnil proto podmínky, aby po něm byla požadována úhrada částky [částka]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že se žalovaný dne [datum] na lince [číslo] neprokázal kontrolorovi - pověřené osobě, platným jízdním dokladem. Jeho totožnost byla ověřena dle [číslo obč. průkazu]. Vznikla mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Toto však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neučinil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že dle ustanovení § 2550 zák. č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. Cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Žalovaný svou povinnost cestujícího nesplnil, byl kontrolován, přičemž pracovník žalobkyně postupoval v souladu s předpisy. Zjistil potřebné skutečnosti a v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť dodatečně, uhradil žalovanou částku. Proto mu soud tuto povinnost uložil ve výroku rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].