6 C 180/2021-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne 31. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 584,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 584,80 Kč od 17. 10. 2017 do zaplacení včetně náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 10. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,80 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 340 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 2. 2021. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 6 C 180/2021-7 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. 4. V doplnění žaloby ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. 5. Účastníci se k jednání dne 11. 10. 2021 nedostavili. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, svou neúčast u jednání neomluvil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) 6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností nejpozději dne 16. 10. 2017. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,80 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 2 340 Kč, do 16. 10. 2017. (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru) Dne [datum] byla na účet žalovaného převedena částka 8 000 Kč pod VS, kterým je rodné číslo žalovaného. (z potvrzení o odeslání platby) [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl za období od [datum] do [datum] žalovaný a dne [datum] byla na tento účet připsána částka ve výši 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba] (ze sdělení [obec] [anonymizováno] ze dne 16. 7. 2021) Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021. 7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 téhož zákona, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po vyhodnocení jednotlivých důkazů soud dospěl k následujícím rozhodným závěrům o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne [datum] s využitím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se úvěrující zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které měl žalovaný splatit nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 244,80 Kč a případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 340 Kč. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že původní věřitel prověřoval bonitu žalovaného, což však nebylo ničím fakticky prokázáno. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila žádné doklady o příjmech (pracovní smlouvu, výplatní lístky, výpis z účtu) a výdajích žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o nákladech na energie, obživu apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil především podle citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., o. z., a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá po žalovaném nároků, je neplatná, když žalobkyně ne