13 C 153/2020-100 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se podanou žalobou dne [datum] domáhal určení neplatnost skončení pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 2. 2020 jako bagrista – strojník, řidič. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 28. 2. 2021, a den nástupu do práce byl sjednán na 1. 3. 2020. Dne 23. 4. 2020 mu žalovaný zaslal oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které obdržel dne 30. 4. 2020. Dle potvrzení lékaře, ze dne 23. 4. 2020 však byl v pracovní neschopnosti, a to z účinností od 22. 4. 2020. Jelikož zaměstnavatel doručil zaměstnanci sdělení o ukončení pracovního poměru v prvních 14 dnech jeho pracovní neschopnosti, je skončení pracovního poměru neplatné ve smyslu § 66 odst. 1, věta druhá zákoníku práce účinného od 1. 7. 2019. Proto zaslal žalovanému oznámení ze dne 16. 6. 2020, že považuje ukončení pracovního poměru ke dni 30. 4. 2020 za neplatné a zároveň mu sděluje, že požaduje své další zaměstnávání. 2. Žalovaný ve své reakci na podanou žalobu uvedl, že ukončení pracovního poměru ve zkušební době se žalovaný pokusil osobně předat žalobci dne 23. 4. 2020, avšak žalobce předmětnou listinu odmítl převzít a téhož dne mu byla vystavena pracovní neschopnost, a to ode dne 22. 4. 2020, o čemž se žalovaný dozvěděl až dne 24. 4. 2020. Listina o skončení pracovního poměru ve zkušební době pak byla zaslána žalobci poštou ještě před touto vědomosti. Na základě těchto skutečností i žalovaný učinil závěr, že skončení pracovního poměru je neplatné. Výslovně uvedl, že:„ … nehodlá zpochybňovat, že zrušení pracovního poměru žalobce podáním žalované ze dne 23. 4. 2020 je neplatné“. Do protokolu pak v rámci svého závěrečného návrhu uvedl, že:„ uznává, že skončení pracovního poměru bylo učiněno neplatně“. Protože však žalobce žalovanému zavčasu nesdělil, že je v pracovní neschopnosti, a to ani dne 23. 4. 2020, kdy se mu pokoušel doručovat oznámení o jeho ukončení, nezavdal žalovaný příčinu k podání této žaloby a požadoval proto po žalovaném zaplacení nákladů soudního řízení. Až po prvním rozhodnutí okresního soudu ve věci, ve kterém nebylo vyhověno návrhu žalované strany na přiznání nákladů řízení, začal tvrdit, že pracovní poměr byl skončen platně a žaloba je nedůvodná. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného ode dne 1. 3. 2020 na pozici bagrista – strojník, řidič. V pracovní smlouvě, která byla sjednána na dobu určitou do 28. 2. 2021, si účastníci sjednali zkušební dobu v trvání tří měsíců (nesporná skutečnost). Dne 21. 4. 2020 prokurista žalovaného [jméno] [příjmení] požádal žalovaného, jestli by se s ním nemohl 23. 4. 2020 sejít a žalobce s tímto souhlasil (kopie obrazovky telefonu s SMS komunikací). Následující den 22. 4. 2022 pociťoval žalobce zdravotní potíže a kontaktoval proto svého lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten však již neměl ordinační hodiny, a proto poskytl žalobci nezbytná léčiva a domluvil se s ním, že ho navštíví v ordinaci hned následující den. Při této návštěvě to je 23. 4. 2020, vystavil lékař žalobci doklad o dočasné pracovní neschopnosti ode dne 22. 4. 2020 a indikoval co možná nejbližší termín odborného nefrologického vyšetření, neboť žalobce je po transplantaci ledviny (lékařská zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] a Informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance). Na schůzku žalobce s [jméno] [příjmení] [datum] dopoledne doprovodila žalobce i manželka protože mu nebylo dobře. Manželka zůstala před domem a viděla, že manžel sedí s panem [jméno] [příjmení] ve venkovním posezení u garáže. Nikdo jiný tam nebyl (výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a její čestné prohlášení). Zástupce žalovaného se na této schůzce chtěl se žalobcem dohodnout o změně ohledně jeho pracovního poměru tak, že chtěl, aby žalobce u žalovaného pracoval mimo pracovní poměr, na základě dohody a pro případ, že by s tímto nesouhlasil, chtěl ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době. Žalobce změnu pracovního poměru odmítl a pak odmítl převzít i listinu o zrušení pracovního poměru ve zkušební době (výpověď svědka [jméno] [příjmení] a listina nadepsaná:„ Zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době ze dne [datum]). Tato listina pak tentýž den byla zaslána žalobci i poštou (podací lístek). 4. Soud neprovedl výslech lékaře [anonymizováno] [příjmení], který vystavil žalobci pracovní neschopnost, protože skutečnost, kdy bylo rozhodnuto o pracovní neschopnosti žalobce, vyplývá jak ze samotného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, tak z informace ČSSZ o dočasné pracovní neschopnosti žalobce a rovněž z lékařské zprávy sepsané [anonymizováno] [příjmení], ve které popsal i důvody a okolnosti rozhodnutí o pracovní neschopnosti. Předvolání tohoto svědka a jeho absence v ordinaci by pak mělo nesporně negativní vliv na jeho pacienty. Soud proto vždy při zvažování zda předvolat k soudu lékaře jako svědka zvlášť velmi pečlivě zvažuje, zda je jeho účast nezbytná. V tomto případě tomu však z výše uvedených důvodů nebylo. Výslech přítelkyně prokuristy [jméno] [příjmení] soud považoval za nadbytečné, neboť se schůzky mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] nezúčastnila, pouze na zahradě, kde se schůzka uskutečnila, zalévala květiny a obsah této schůzky byl popsán dostatečně popsán svědkem [příjmení]. Co se týče případných účastnických výslechů, pak tyto soud neprovedl z procesních důvodů, jelikož tento quasi důkaz vyplývá z deformovaného pojetí zásady materiální pravdy, jež byla vyjádřena myšlenkou, že výslech účastníka řízení je základem dokazování. V současné době je možno ho provést jen výjimečně, pokud nejsou žádné další důkazy k prokázání sporného tvrzení, byť sám o sobě na prokázání sporného tvrzení nepostačuje, a jen za situace, kdy účastník se svým výslechem souhlasí. Takováto výjimečná procesní situace však nenastala. K této problematice lze citovat prof. JUDr. Václava Horu, který při debatách o novém československém civilním procesu v meziválečném období úvahy o možném zakotvení výslechu účastníků jako jednoho z důkazních prostředků shrnul do závěru, že:„ Člověku je vrozeno, aby svoje já cenil více než vše ostatní, aby pozbýval, snad i neuvědoměle, měřítek objektivních jakmile jde oň samotného, a stal se více čí méně, ale vždy zaujatým. Egoismus je člověku tak vrozen, že ani sebedokonalejší výchovou a sebekázní nelze jej z bytosti lidské vypuditi. Tento egoismus, mohl by býti velmi snadno svůdcem k nepravdě.“ Tento názor byl akceptován většinou odborné veřejnosti. 5. Podle § 66 odstavce 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „zák.práce”) zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantén zaměstnance. 6. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil citované ustanovení zákoníku práce, když se pokoušel ukončit pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době hned druhý den jeho pracovní neschopnosti, to je dne 23. 4. 2020. Takovéto zrušení je tudíž ze zákona neplatné. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaný v té době o existenci pracovní neschopnosti žalobce nevěděl, neboť ten navštívil lékaře až později téhož dne a lékař mu vystavil pracovní neschopnost již ode dne předešlého, tedy od 22. 4. 2020. Toho si byl vědom i sám žalovaný, který nezpochybňoval neplatnost ukončení pracovního poměru žalobce ve zkušební době. Na základě těchto shodných skutkových tvrzení okresní soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. 26 Cdo 3244/2012, který dospěl k závěru, že:„ Byla-li určitá tvrzení mezi účastníky shodná až do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, jsou způsobilým podkladem, z něhož může čerpat svá skutková zjištění významná pro právní posouzení věci. Takto - v souladu s ustanovením § 120 odst. 4 o.s.ř. - získané poznatky o skutkovém stavu věci pak již nelze v odvolacím řízení úspěšně zpochybnit odvolací námitkou, která vylučuje správnost skutkového tvrzení, jež bylo až doposud mezi účastníky shodné.“, rozhodl. Důsledky koncentrace řízení se totiž vztahují i na možnost odstoupit od shodných tvrzení (viz, např. Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení soudcovský komentář. Kniha II. § 79 – 180. 1. vydání. Praha: JUDr. Karel Havlíček). 7. Po zrušení rozsudku krajským soudem má okresní soud za to, že závěr o neplatnosti skončení pracovního poměru koresponduje i s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 21 Cdo 1954/2000, který uvádí:„ Z hlediska zákazu výpovědi podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zák. práce (dnes § 66 odst. 1 zák. práce) je rozhodující dobou den, kdy bylo rozhodnuto o tom, že zaměstnanec je dočasně neschopen vykonávat pro nemoc nebo úraz dosavadní zaměstnání; z tohoto hlediska není významná skutečnost, že lékař dodatečně se zpětnou účinnost