13 C 382/2021-56 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka]. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši [částka]. Žalovaná však uhradila pouze [částka]. Zbývající část pohledávky byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku ve výši [částka], a nákladů na vymožení pohledávky [částka] a úroku z prodlení. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne [datum] žalované poskytl částku [částka], kterou žalovaná měla vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], avšak v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] celou částku nevrátila, když zaplatila jen [částka]. Přestože byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, zaplatila dále jen [částka]. Původní věřitel posléze, to je dne [datum] uzavřel se žalobce smlouvu o postoupení pohledávek. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], kterou měla vrátit do [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila [částka] a poté dodatečně ještě [částka]. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Úvěr stojí na poplatcích [částka], což je více než 100 % půjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny věřitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % půjčené částky. Tady by měl žalovaný zaplatit přes 100 %, a ještě navíc na úrocích [částka], což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako zcela nepřiměřené. Tolerovaných 30 % jistiny je v daném případě [částka]. Proto soud uložil zaplatit žalovanému dlužnou jistinu s tímto poplatkem a žalobu ohledně zbývající části požadovaného poplatku a ohledně požadovaných úroků zamítl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Náklady na vymáhání pohledávky ve výši [částka] (za odeslání dopisu [částka] a za tři pokusy o osobní kontaktovaní žalované 3 x [částka] = [částka]) považuje soud za přiměřené. Žalovaná by měla tudíž zaplatit celkem [částka] (jistina [částka] + přiměřený poplatek [částka] + náklady na vymáhání [částka]). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila [částka], dluh zanikl splněním. Z těchto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.