13 C 82/2022-15 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatek ve výši 5 500 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřel žalovaný jako dlužník se společností [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy obdržel od věřitele půjčku 10 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem 5 500 Kč ve 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Věřitel pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši 10 000 Kč postoupil na žalobce a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 657 občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy o půjčce (zák. [číslo] Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle starého občanského zákoníku (§ 657 zák. č. 40/1964 Sb.). Žalovaný však nesplnil základní povinnost dlužníka, kterou je vrátit půjčenou částku, když věřiteli nevrátil vůbec ničeho. Pohledávka pak byla platně postoupena na žalobce dle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), což bylo žalovanému i písemně oznámeno. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku 10 000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., které v době prodlení žalovaného určovalo výši úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.