14 C 57/2022-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 024 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,15 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná tuto svou povinnost splnila a do příslušné evidence se přihlásila, nicméně televizní poplatky řádně a včas nezaplatila ani na výzvu žalobkyně v dodatečné lhůtě. Vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. 4. Soud má věci prokázáno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím České pošty, že žalovaná se dne [datum] přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období září 2020 až listopad 2021 a vznikl jí tak dluh v celkové výši 2 024 Kč (z výpisu detailu dluhu). Žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení ve lhůtě patnácti dnů od doručení této výzvy. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku nezaplatila. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích účinného od 13. 9. 2005 je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle ustanovení § 3 odst. 4 citovaného zákona, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle ustanovení § 6 tohoto zákona měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] dosud částku 135 Kč a jeho splatnost je dle ustanovení § 7 odst. 2 téhož zákona nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 8. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná jako vlastník či držitel televizního přijímače se stala poplatníkem televizních poplatků a v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by její poplatková povinnost zanikla. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za shora uvedené období a vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. Žalobkyně v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními po marné výzvě zaslané žalované se oprávněně domáhá svého práva na zaplacení dlužných televizních poplatků u soudu, a to včetně úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občasného zákoníku, jejichž požadovaná výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, když tato částka zahrnuje náklady na zaplacený soudní poplatek. 11. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal.