18 C 1/2022-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce listopad 2019, únor 2020, květen 2020 a září 2020. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud vzal za prokázané, že žalovaná byla v dubnu 2019 přihlášena jako poplatník televizních poplatků (z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím České pošty). Žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce listopad 2019, únor 2020, květen 2020 a září 2020 (z výpisu detailu dluhu žalované). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení (z výzvy ze dne [datum] zaslané žalobkyní žalované včetně doručenky). Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná jako držitel televizního přijímače nezaplatila televizní poplatky za období listopad 2019, únor 2020, květen 2020 a září 2020. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku od [datum] činí [částka]. Podle § 7 odst. 2 věty první zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Soud shledal žalobu za podanou po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, neboť žalovaná jako držitel televizního přijímače byla povinna platit za uvedená období televizní poplatky, prokazatelně tak ale neučinila. Žalobkyně proto v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o rozhlasových a televizních poplatcích požaduje po žalované zaplacení televizních poplatků, jakož i úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti toho kterého jednotlivého televizního poplatku podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.”) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014. Zákonný úrok z prodlení je kapitalizován ke dni podání žaloby v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka zahrnuje náklady na zaplacený soudní poplatek [částka] a paušální náhradu za hotové výdaje žalobkyně ve výši [částka] za dva úkony po [částka] (podání žaloby a výzva) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, jejichž výše vyplývá z §§ 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejích hotových výdajů.