24 C 335/2022-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, došlou soudu dne 23. 9. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 774,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 937,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 086,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 37 774,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 774,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 6. 2019, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (účinného od 24. 4. 2020), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Podle Čl. II, bodu 1. Přechodných ustanovení k zákonu č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem byla dne 14. 6. 2019 uzavřena písemná smlouva o zápůjčce podle § 2390 a § 2392 o. z. Zapůjčitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o zápůjčce s žalovaným řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od žalovaného (ověření totožnosti, osobní údaje, druh bydlení - vlastnické, rodinný stav - svobodný), tak i z jiných zdrojů (pracovní smlouva u [právnická osoba], výplatní pásky za duben a květen 2019), když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného (porovnáním jeho pravidelných měsíčních příjmů s běžnými měsíčními výdaji byl jako kladný rozdíl těchto příjmů a výdajů zjištěn použitelný příjem žalovaného ve výši 10 895 Kč měsíčně) vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (ze zákaznické karty ze dne 14. 6. 2019). Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel (označovaný též jako„ Provident“) přenechala žalovanému jako vydlužiteli (označovanému též jako„ zákazník“) dne 14. 6. 2019 v hotovosti peněžní částku ve výši 40 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit zapůjčiteli poplatek ve výši 38 491 Kč (z toho úrok 13 183 Kč, za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 14 752 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 10 556 Kč) a volitelné doplňkové pojištění (blíže specifikované v dokumentu Zařazení zákazníka do pojistného programu) ve výši 3 096 Kč, celkem tedy částku ve výši 81 587 Kč (celková dlužná částka), v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 400 Kč (poslední splátka ve výši 3 387 Kč) splatných počínaje dnem 14. 7. 2019 do 14. 6. 2021 Smluvní strany se dohodly, že zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a., je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a není navázána na žádný index ani referenční úrokovou sazbu. Nedílnou součástí této smlouvy byly„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“ (dále též„ SP“) uvedené na zadní straně použitého formuláře. Podle čl. 3 SP, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. V případě dluhů se stejnou splatností je platba přiřazována na jednotlivé dluhy, resp. části dluhů, v následujícím pořadí: 1) splatné náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky pojistného, bylo-li přistoupeno k volitelnému doplňkovému pojištění, 3) splatný poplatek za zápůjčku, 4) splatná jistina zápůjčky, 5) splatné sankční poplatky, 6) nesplatná část jistiny zápůjčky, 7) nesplatná část poplatku zápůjčky (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 6. 2019). Žalovaný dohodnuté splátky zápůjčky společnosti [právnická osoba] prokazatelně řádně a včas nezaplatil, neboť za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 6 500 Kč (z toho úmor 2 225,50 Kč, úrok 1 907,52 Kč, poplatek 2 108,98 Kč a pojistné 258 Kč), a ke dni 14. 6. 2021 dlužil zapůjčiteli na jistině zápůjčky částku 37 774,50 Kč. V době od 15. 6. 2021 do 28. 1. 2022 žalovaný na předmětnou pohledávku zapůjčiteli rovněž nic nezaplatil, takže celková dlužná jistina zápůjčky činila 37 774,50 Kč (z tabulky umoření). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a žalovaného o tom vyrozuměla doporučeným dopisem ze dne 30. 1. 2022 (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a z podacího lístku ze dne 24. 2. 2022). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do 27. 5. 2022 doporučeným dopisem ze dne 12. 5. 2022 (z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 12. 5. 2022 a z podacího lístku ze dne 12. 5. 2022). Protože žalovaný dosud nezaplatil, co dluží žalobci jako novému věřiteli (postupníkovi) z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 6. 2019, soud podané žalobě co do zaplacení částky 37 774,50 Kč vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluží žalobci také úrok v sazbě 29 % ročně z dlužné jistiny 37 774,50 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 9. 2021 ve výši 2 701,14 Kč, což představuje dobu prvních 90 dnů prodlení, když za dobu od 91. dne prodlení žalovaného se zaplacením jistiny úvěru ve výši 37 774,50 Kč pak žalobci podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, vzniká právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (2 % ročně), zvýšené o 8 procentních bodů, tedy na úrok v sazbě 10 % ročně z částky 37 774,50 Kč od 13. 9. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 1 428,19 Kč, a nadále od 29. 1. 2022 do zaplacení, celkem kapitalizovaný úrok ve výši 4 129,33 Kč za období od 15. 6. 2021 do 28. 1. 2022, soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 808,59 Kč a úroku ve výši 19 % ročně z částky 37 774,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, jako nedůvodnou zamítl. Protože žalovaný dluží žalobci také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v sazbě 10 % ročně z dlužné jistiny 37 774,50 Kč od 16. 9. 2019 (tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dne 16. 8. 2019) do 28. 1. 2022 ve výši 9 086,87 Kč a ode dne 29. 1. 2022 je i nadále v prodlení se splněním jistiny ve výši 37 774,50 Kč, je povinen platit z nezaplacené částky jistiny zápůjčky (kromě úroku) také úroky z prodlení ve výši 10 % ročně podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě částečně vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 37 774,50 Kč s příslušenstvím, představujícím kapitalizovaný úrok ve výši 4 129,33 Kč, kapitalizovaný zákonný