7 C 4/2022-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná tuto svou povinnost splnila a do příslušné evidence se přihlásila, nicméně televizní poplatky řádně a včas nezaplatila ani na výzvu žalobkyně v dodatečné lhůtě. Vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. 3. Soud má věci za prokázané z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků prostřednictvím České pošty, že žalovaná se dne [datum] přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období červen 2020 až prosinec 2020 a vznikl jí tak dluh v celkové výši [částka] = 7 x 135 (z výpisu detailu dluhu). Žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení této výzvy. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku nezaplatila. 4. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích účinného od 13. 9. 2005 je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 5. Podle ustanovení § 3 odst. 4 citovaného zákona, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Podle ustanovení § 6 tohoto zákona měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] dosud částku [částka] a jeho splatnost je dle ustanovení § 7 odst. 2 téhož zákona nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 7. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. 8. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná. Žalovaná jako vlastník či držitel televizního přijímače se stala poplatníkem televizních poplatků a v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by její poplatková povinnost zanikla. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za shora uvedené období a vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. Žalobkyně v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními po marné výzvě zaslané žalované se oprávněně domáhá svého práva na zaplacení dlužných televizních poplatků u soudu a to včetně úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občasného zákoníku, jejichž požadovaná výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka zahrnuje náklady na zaplacený soudní poplatek [částka] a paušální náhradu za hotové výdaje žalobkyně ve výši [částka] za dva úkony po [částka] (podání žaloby a výzva) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, jejichž výše vyplývá z §§ 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 10. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejích hotových výdajů.