13 C 305/2023-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 791,31 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatky v celkové výši 10 188 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [příjmení] pouze 2 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] platně uzavřel žalovaný v postavení spotřebitele jako úvěrovaný se společností [právnická osoba], [IČO] v postavení podnikatele jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržel od úvěrujícího částku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem 10 188 Kč a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úvěrující pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši 30 791,31 Kč postoupil na žalobce a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce posuzoval, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, a to, zda poplatky za úvěr ve výši 15 000 Kč poskytnutý na dobu 14 Měsíců jsou přiměřené. Schopnost žalovaného dostát svému závazku ze smlouvy vyplývajícího, byl zkoumán dostatečně, když byly vyhodnocovány ověřené informace o finančních poměrech žalovaného a bylo nahlíženo i do veřejných rejstříků. Žalovaný měl zaplatil na poplatcích celkem 10 188 Kč, což je 67 % poskytnuté částky, což se jeví jako nepřiměřené. Za přiměřenou výši poplatků považuje soud 30 % jistiny, což je v tomto případě 4 500 Kč. Do celkové výše poplatků soud nezapočítával poplatek za fakultativní hotovostní inkaso splátek, neboť jde o fakultativní službu, tedy jakýsi nadstandard, kdy se dlužník nemusí starat o zasílání splátek, neboť osoba pověřená věřitelem přijde za ním sama pro splátku. Požadovanou výši úroku (15 %), je možno označit za nikoliv v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku). Nemravná je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné splátky, to je celkem 4 903,31 Kč je přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy a rovněž v této části bylo žalobě vyhověno. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 25 103,31 Kč (jistina 15 000 Kč + poplatek 4 500 Kč + poplatek za inkaso 2 700 Kč + smluvní pokuta 45 903,31 Kč – zaplaceno 2 000 Kč = 25 103,31 Kč), spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 305,47 Kč, přičemž tato částka představuje 63,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 478 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 791,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.