13 C 317/2023-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 102,97 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatky v celkové výši 6 765 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [příjmení] pouze 8 989,04 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] platně uzavřel žalovaný v postavení spotřebitele jako úvěrovaný se společností [právnická osoba], [IČO] v postavení podnikatele jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržel od úvěrujícího částku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatkem 6 765 Kč a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Úvěrující pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši 16 102,97 Kč postoupil na žalobce a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce posuzoval, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, a to, zda poplatky za úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnutý na dobu 14 měsíců jsou přiměřené. Schopnost žalovaného dostát svému závazku ze smlouvy vyplývajícího, byl zkoumán dostatečně, když byly vyhodnocovány ověřené informace o finančních poměrech žalovaného a bylo nahlíženo i do veřejných rejstříků. Žalovaný měl zaplatil na poplatcích celkem 6 765 Kč, což je 67,6 % poskytnuté částky, což se jeví jako nepřiměřené. Za přiměřenou výši poplatků považuje soud 30 % jistiny, což je v tomto případě 3 000 Kč. Do celkové výše poplatků soud nezapočítával poplatek za fakultativní hotovostní inkaso splátek, neboť jde o fakultativní službu, tedy jakýsi nadstandard, kdy se dlužník nemusí starat o zasílání splátek, neboť osoba pověřená věřitelem přijde za ním sama pro splátku. Požadovanou výši úroku (15 %), je možno označit za nikoliv v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku). Nemravná je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 5 810,96 Kč (jistina 10 000 Kč + poplatek 3 000 Kč + poplatek za inkaso 1 800 Kč - zaplaceno 8 989,04 Kč = 5 810,96 Kč), spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 403,95 Kč, přičemž tato částka představuje 27,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,91 % a úspěchu žalobce v rozsahu 36,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 102,97 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.