13 C 437/2022-27 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 13 410,26 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO], která k [datum] zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] a žalovanou došlo postupně k uzavření tří smluv o zápůjčce. Žalovaná však půjčky řádně nesplácela a z toho důvodu dluží žalobci žalovanou částku. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako vydlužitel správním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržela od zapůjčitele zápůjčku 3 750 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit do 30 dnů. Pro případ překročení této lhůty byl sjednán poplatek ve výši 499 Kč. Dále se žalovaná zavázala pro případ prodlení se zaplacením dluhu platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce vyčíslil částkou 390 Kč. Dne [datum] titíž účastníci uzavřeli další dvě smlouvu o zápůjčce za shodných podmínek. Na základě prvé smlouvy obdržela od zapůjčitele zápůjčku 2 511 Kč. V tomto případě vyčíslil žalobce smluvní pokutu částkou 261,14 Kč. Na základě druhé smlouvy obdržela od zapůjčitele zápůjčku 4 530 Kč a smluvní pokuta zde byla vyčíslena na 471,12 Kč. Zapůjčitel pak pohledávky v celkové výši 13 410,26 Kč postoupil na žalobce a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně. Podle § 2390 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla celkem ve třech případech platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Žalované byly postupně poskytnuty tři zápůjčky, které ve lhůtě splatnosti, to je do 30 dnů od poskytnutí nesplatila, a tím porušila základní povinnost vydlužitele. V případě sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky při překročení třicetidenní lhůty splatnosti ve výši 499 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé s poskytnutím zápůjčky. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Z uvedených důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 410,26 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.