14 C 28/2023-62 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení o zaplacení částky 91.011,10 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně vzala žalobu postupně v celém rozsahu zpět (odstavec I. výroku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22.695,30 Kč, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět pro chování žalovaného, který po podání žaloby žalovanou částku postupně uhradil (odstavec II. výroku). 2. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud přihlédl k tomu, že žalovaný měl zájem dlužnou částku po podání žaloby uhradit, když reagoval na předžalobní upomínku s tím, že dlužnou částku postupně uhradí. Proto byla ve vztahu k nákladům řízení a zpětvzetí žaloby přiznána pouze odměna za jeden úkon právní služby. 3. Proti tomuto usnesení, a to proti odstavci II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 62.468 Kč. Namítala, že do výše náhrady nákladů prvostupňového řízení měla být zahrnuta i odměna za celkem 6 jednotlivých částečných zpětvzetí žaloby. Měla za to, že se jednalo o účelně vynaložené náklady, a to s ohledem na procesní situaci, kdy žalovaný začal svůj dluh hradit až po podání žaloby splátkami v různé výši. [příjmení] tak reagovat na chování žalovaného, aby výše žalovaného dluhu odpovídala aktuálně dlužné částce s tím, že v opačném případě by to mohl být pro žalovaného důvod pro podání odvolání. 4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal elektronický platební rozkaz okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. [obec] zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. 6. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, nelze o náhradě nákladů řízení rozhodnout s odkazem na procesní úspěch účastníků. Zásadu úspěchu ve věci by bylo možné uplatnit v případě meritorního rozhodnutí soudu ve věci samé. Jak bylo uvedeno shora, v případě zastavení řízení je nutné postupovat podle zásady procesního zavinění na takovém zastavení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2615/2015). 7. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu (tj. na splnění první podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) lze usuzovat z toho, zda se žalobkyně domohla žalobou uplatněného nároku či nikoliv. Ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. (ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované) pak dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobkyni poskytl plnění, jež po něm žalobkyně ve svém žalobním petitu požadovala (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013), bez ohledu na to, zda takovou povinnost měl či nikoliv (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015). 8. Soud prvního stupně se splněním obou uvedených podmínek zabýval a dospěl ke správnému závěru, že splněny byly, neboť žalovaný postupně splátkami ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] uhradil žalovanou částku, zatímco žaloba byla podána [datum]. Lze proto uzavřít, že žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaného, který, jakožto viník zastavení řízení, je na základě zásady zavinění povinen podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nahradit žalobkyni náklady řízení. 9. Na daném místě má ovšem odvolací soud, na rozdíl od soudu první stupně, za to, že náklady řízení, sestávající se z odměny a náhrady hotových výdajů za zastupování žalobkyně advokátkou, zahrnují celkem 10 úkonů právní služby a nevratnou část soudního poplatku. Úkony částečného zpětvzetí žaloby je totiž nutno brát jako účelně vynaložené, neboť následovaly po částečných úhradách pohledávky ze strany žalovaného a směřovaly tak k bránění práva žalobkyně. V opačném případě, tj. setrváním na podané žalobě, se žalobkyně i poté co pohledávka byla po podání žaloby ze strany žalované částečně hrazena, vystavovala nebezpečí neúspěchu v meritu věci. S ohledem na nepravidelnost hrazení pohledávky (v různých datech a v různých částkách) a v tomto směru tedy nejisté procesní postavení žalobkyně, nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat určitý počet podání, které jsou ještě účelné a ve kterých by snad měla žalobu vzíti zpět. 10. Je však nutno připojit, že při určení výše odměny za jednotlivé úkony částečného zpětvzetí žaloby nelze pominout, že tyto úkony se netýkaly celého předmětu řízení, tj. požadované částky jistiny ve výši 91.011,10 Kč, nýbrž pouze jednotlivých zaplacených částek, které zároveň ve smyslu ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu (vyhl č. 177/1996 Sb.) představovaly tarifní hodnotu, z níž má být odměna právního zástupce žalobkyně za každý úkon částečného zpětvzetí žaloby vypočtena. 11. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyni ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 4 a 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu náleží odměna právní zástupkyně za 2 úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí věci a sepis žaloby, á 4.780 Kč (vypočtená z tarifní hodnoty 91.011,10 Kč), za 1 úkon sepisu jednoduché výzvy k plnění odměna ve výši ½, tj. 2.390 Kč, za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.500 Kč (z tarifní hodnoty 5.848,40 Kč), za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.780 Kč (z tarifní hodnoty 16.545,50 Kč), za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.540 Kč (z tarifní hodnoty 10.225,60 Kč), za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.500 Kč (z tarifní hodnoty 9.749,70 Kč), za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.620 Kč (z tarifní hodnoty 12.801,40 Kč), za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.740 Kč (z tarifní hodnoty 15.404,10 Kč) a za 1 úkon sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odměna ve výši 1.500 Kč (z tarifní hodnoty 8.173,40 Kč). Dále žalobkyni dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů její právní zástupkyně přináležející k 10 úkonům právní služby ve výši á 300 Kč, tj. 3.000 Kč a náhrada za 21 % DPH z těchto částek, tj. 5.487,30 Kč. Do náhrady nákladů řízení konečně patří i nevratná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobkyně tak představuje částku 32.617,30 Kč. 12. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto usnesení, a to v souladu s ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 2 in fine o. s. ř., když žalobkyně byla ve vztahu k požadované výši náhrady nákladů řízení převážně neúspěšná. Žalobkyně oproti soudem prvního stupně přiznané částky nákladů řízení ve výši 22.695,30 Kč požadovala přiznání částky 62.468 Kč Odvolacím soudem však byly přiznány účelně vynaložené náklady pouze v rozsahu 32.617 Kč. Nicméně bylo přihlédnuto k tomu, že v odvolacím řízení převážně úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady na bránění jeho práva prokazatelně nevznikly.