18 C 60/2021-149 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 22. 2. 2021 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když v žalobě tvrdil, že účastníci jsou jako sourozenci podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům na něm stojící a pozemku parc. [číslo] – zahrada, oboje zapsáno v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] – [příjmení] předměstí obec a část obce Nový Jičín, když se jedná o rodinný dům s pozemkem na kterém dům stojí a zahradu kolem něj, vše tvořící jeden funkční celek. Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti id. 49/100, žalovaná pak podílu o velikosti id. 51/100. Účastníci užívají dům tak, že byt v I. nadzemním podlaží užívá výlučně žalovaná, žalobce výlučně užívá byt v podkroví a zbývající část domu a pozemky užívají účastníci společně až na sklep, kde si rozdělili k výlučnému užívání některé místnosti a terasu, kterou užívá výlučně žalobce. Žalobce již nechce nadále vlastnit předmětné nemovitosti ve spoluvlastnictví s žalovanou a žádá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Před podáním žaloby vyzval k realizaci tohoto dohodou, avšak žalovaná s reálným rozdělením nemovitosti nesouhlasila, aniž by navrhla jiné řešení. Proto žalobce navrhl zrušení a vypořádání s doplatkem podílu tak, aby každý z účastníků měl ve svém výlučném vlastnictví samostatnou bytovou jednotku a část nemovitostí účastníci užívali společně tak, jak je podrobně specifikováno ve výroku rozsudku. 2. V průběhu řízení, během kterého strany vedly paralelně mimosoudní jednání a jejich procesní stanoviska se průběžně měnila, dospěla žalovaná ke stanovisku, kdy se zrušením spoluvlastnictví souhlasila. Souhlasila i se způsobem vypořádání, kdy jediným sporným bodem mezi stranami bylo užívání terasy ve II. nadzemním podlaží domu. 3. Soud provedl důkaz listinami, znaleckými posudky, ohledáním místa samého a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: -) žalobce je podílovým spoluvlastníkem o velikosti 49/100 nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Nový Jičín, katastrální území Nový Jičín – [příjmení] předměstí a to parc. č. st. [anonymizováno] zastavěné plochy a nádvoří o výměře 165 m2, jejíž součástí je rodinný dům [adresa] a zahrady parc. [číslo] – zahrady o velikosti 562 m2, když druhým spoluvlastníkem o velikosti 51/100 těchto předmětných nemovitostí je žalovaná (z výpisu z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví] pro obec Nový Jičín, katastrální území Nový Jičín – [příjmení] předměstí); -) žalobce se před podáním žaloby pokoušel vypořádat spoluvlastnictví s žalovanou dohodou, když navrhoval reálné rozdělení nemovitostí a žalovaná v reakci souhlasila s vypořádáním, avšak nikoli s reálným rozdělením (ze vzájemné korespondence stran); -) předmětné nemovitosti tvoří celek sestávající ze zahrady, ve které stojí dům a který je rozdělen na dva byty, přičemž do bytu ve II. nadzemním podlaží je možnost samostatného přístupu, tedy oba byty mají samostatný přístup. K nemovitostem je přístup zajištěn pouze od komunikace, a to přes pozemek, který není ve vlastnictví žádného ze spoluvlastníků (ohledáním místa samého); -) mezi stranami není rozpor ohledně způsobu reálného rozdělení nemovitostí a jejich užívání společných částí, vyjma venkovní terasy ve II. nadzemním podlaží (shodná tvrzení účastníků); -) obvyklá cena předpokládané jednotky [číslo] bytu v rodinném domě [adresa], včetně spoluvlastnického podílu 57/100 na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] dle specifikace této jednotky a společných částí činí 2 400 000 Kč. Obvyklá cena nemovité věci, a to předpokládané jednotky [číslo] bytu v rodinném domě [adresa], včetně spoluvlastnického podílu 43/100 na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] dle specifikace této jednotky a společných částí činí 2 000 000 Kč. Velikost vypořádacího podílu při reálném rozdělení nemovitostí tak, jak je specifikováno ve výroku rozsudku, činí částku 156 000 Kč (ze znaleckého posudku [celé jméno znalce]). 4. Soud dospěl k závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, kdy oba dva chtějí ukončit své spoluvlastnictví, přičemž hlavní nemovitost – dům, je možno reálně rozdělit, co se týče využití do dvou bytových jednotek, zbylé části lze možno užívat společně. 5. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 6. Podle § 1140 odst. 2 o. z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 7. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 8. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 9. Podle § 1144 odst. 2 o. z., rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud rozhodl v souladu s ustanovením § 1140 odst. 1, 2 o. z. za použití § 1143 o. z. a § 1144 odst. 1, 2 o. z., kdy závěrečná stanoviska obou stran byla prakticky totožná, a to, že obě strany souhlasily s reálným rozdělením nemovitosti, přičemž jediným sporným bodem mezi stranami zůstala otázka užívání venkovní terasy u horní bytové jednotky. Stavební dispozice domu umožňuje bezproblémové vyčlenění dvou samostatných bytových jednotek se samostatnými vchody, strany jsou ve shodě, kdo má kterou bytovou jednotku užívat, rovněž tak jsou ve shodě, kdo má užívat které společné části domu a není mezi nimi sporu ani o společném užívání zahrady. Vzhledem k tomu, že byly splněny veškeré podmínky pro reálné rozdělení nemovitosti soudem, soud takto učinil ve shodě se zájmem a požadavkem stran a svěřil každé ze stran k užívání tu bytovou jednotku, kterou užívala dosud tak, jak strany žádaly. Mezi stranami tedy nebyl spor ohledně užívání společných prostor v suterénu domu ani bytové jednotky v I. podlaží ani bytové jednotky v II. podlaží. Spor o možnost užívání venkovní terasy v horním podlaží se rozhořel z důvodu, že žalovaná tvrdila, že chce mít zajištěn přístup na tuto terasu a možnost její opravy, neboť touto terasou jí zatéká do její bytové jednotky. Naopak žalobce argumentoval, že tato venkovní terasa je přirozenou součástí bytové jednotky v horním podlaží. Soud se přiklonil ve svém rozhodnutí o vypořádání nemovitostí k vypořádání, kdy horní terasa byla soudem svěřena do výlučného užívání žalobci, neboť dle názoru soudu samotná obava, že terasou bude zatékat a bude jí nutno opravit nepřevažuje oprávněný zájem žalobce na vyváženém stavu možnosti užívání předmětné nemovitosti, kdy by pokud možno způsob rozdělení a reálného užívání měl odpovídat velikosti spoluvlastnických podílů. V daném případě by tato zásada byla dle názoru soudu jiným rozhodnutím, než jaké soud přijal, porušena. Zároveň by možností užívání této terasy ze strany žalované mohlo docházet k opakovanému narušování soukromí žalobce. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi účastníky nejsou ideální, je třeba v maximální možné míře již rozhodnutím soudu omezit možný vznik konfliktních situací do budoucna, ke kterým by dle názoru soudu mohlo docházet v situaci, kdy by se žalovaná domáhala možnosti užívání předmětné terasy přes přístupové schodiště k hornímu bytu a v prostorách mezi horním bytem a terasou. Vzhledem k celkovému neutěšenému stavu nemovitosti, která bude vyžadovat rekonstrukci, je pak soud toho názoru, že při těchto stavebních pracích bude muset dojít k opravě terasy tak, aby nehrozilo nebezpečí zatečení do spodního bytu. Bude na účastnících, jaký způsob soužití si do budoucna vyberou a zda rozhodnutí soudu povede alespoň k částečné normalizaci vztahů. 11. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když v souladu s konstantní judikaturou týkající se nákladů řízení při vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.