6 C 183/2023-13 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 26. 3. 2013 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 300 Kč od 25. 8. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 300 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 300 Kč od 7. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 300 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila mnohačetnými pobyty a ošetřeními žalovaného v protialkoholní záchytné stanici, kterou provozuje, a to ve dnech 11. 3. 2013, 12. 11. 2017, 9. 8. 2019, 30. 1. 2020, 22. 8. 2020 a 31. 10. 2020. Částka za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici činila částku 2 300 Kč/den Celkem mu tedy bylo účtováno 13 800 Kč (6 x 2 300 Kč). Žalovaný ve všech případech uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit tyto částky, a to do 14 dnů od podpisu uznání dluhu, avšak nezaplatil ničeho ani přes písemnou upomínku ze dne [datum]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 11. 3. 2013, 12. 11. 2017, 9. 8. 2019, 30. 1. 2020, 22. 8. 2020 a 31. 10. 2020 zdravotní péči a ošetření v protialkoholní záchytné stanici nemocnice Cena tohoto výkonu ve výši 2 300 Kč za jedno ošetření vyplývá z ceníku žalobkyně, který stanoví cenu placených úkonů, služeb a zdravotních prostředků neuhrazených z veřejného [anonymizováno]. Žalovaný písemně uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 2 300 Kč dne 11. 3. 2013, 2 300 Kč dne 13. 11. 2017, 2 300 Kč dne 10. 8. 2019, 2 300 Kč dne 31. 1. 2020, 2 300 Kč dne [datum] a 2 300 Kč dne 1. 11. 2020 a současně se zavázal tyto částky uhradit Nemocnici ve [město], p. o. nejpozději do 14 dnů od podpisu těchto uznání dluhu. Tento závazek však nesplnil. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., podle něhož dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. V předmětné věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je co do základu a výše důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl dne 11. 3. 2013, 12. 11. 2017, 9. 8. 2019, 30. 1. 2020, 22. 8. 2020 a 31. 10. 2020 ošetřen a vyšetřen v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na protialkoholní záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba, tedy žalovaný. Soud proto žalobě vyhověl jako důvodné a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč (6 x 2 300 Kč) vyplývající z veřejného ceníku úkonů nehrazených z veřejného zdravotního pojištění spolu se zákonným úrokem z prodlení. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroku z prodlení z částky 2 300 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku a jejich výše je v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroku z prodlení z částky 2 300 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, z částky 2 300 Kč od 25. 8. 2019 do zaplacení, z částky 2 300 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, z částky 2 300 Kč od 7. 9. 2020 do zaplacení a z částky 2 300 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení do zaplacení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud aplikoval v případě přiznání náhrady nákladů ustanovení § 14b/1,5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění, když žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.