13 C 325/2023-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 589 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i poplatky a úroky v celkové výši 6 589 Kč. Žalovaný však ničeho nevrátil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smluv o postoupení pohledávek postupně postoupena až na žalobce. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne [datum] platně uzavřel žalovaný v postavení spotřebitele jako úvěrovaný se společností [právnická osoba], [IČO] v postavení podnikatele jako úvěrujícím smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržel od úvěrujícího úvěr 15 000 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla zkoumána nahlížením do veřejných i neveřejných registrů a na základě doložených příjmů a výdajů žalovaného. Tuto částku se zavázal vrátit spolu s poplatky a úroky 6 589 Kč do [datum]. Poskytnutou částku však nevrátil ani z části. Úvěrující pak pohledávku postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba] I4 [číslo] a ta pohledávku postoupila dne [datum] na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného naposledy před podáním žaloby k zaplacení pohledávky dne [datum], avšak bezvýsledně. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka Soud po právní stránce posuzoval především to, zda poplatky za zápůjčku ve výši 15 000 Kč poskytnutých na dobu týdnů jsou přiměřené. Úvěr tak stojí na poplatcích 6 589 Kč, což je 43,9 % jistiny. K otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % jistiny při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měl žalovaný zaplatit 43,9 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako nepřiměřené. Přiměřených 30 % činí 4 500 Kč. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 19 5001 Kč (jistina 15 000 + poplatky a úroky 4 500 = 19 500), spolu s úrokem z prodlení, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. A ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 041,80 Kč, přičemž tato částka představuje 80,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za samostatný úkon, neboť nedostatek skutkových tvrzení žaloby nelze přičítat k tíži žalované straně.