8 C 274/2023-35 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svým návrhem došlým soudu dne , datum, domáhal určení, že žalované nejsou závětními dědičkami s allografní závěti ze dne , datum, předmětných nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. Svůj návrh odůvodnil tím, že usnesením Okresního soudu v , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, soudní komisařkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se , adresa, , , jméno FO, bylo žalobci uloženo, že má podat proti žalovaným žalobu na určení, že tyto nejsou dědičkami ze závěti. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Žalobce žalobu podal v této lhůtě, ale řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Jedná se o usnesení Okresního soudu v , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V zákonné lhůtě žalobce podává žalobu znovu, kdy zákonná lhůta počala běžet dne , datum, , žalobce podal žalobu , datum, a usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne , datum, . , adresa, pro podání žaloby je tak zachována. Dále žalobce uvedl, že u notáře bylo zahájeno pozůstalostní řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , naposledy bytem , adresa, . V tomto řízení jedna z žalovaných, jako dědička, předložila sepsanou tzv. allografní závěť, kterou zůstavitelka měla určit, že předmětné nemovité věci odkazuje rovným dílem žalovaným dcerám. Tato závěť byla sepsána v , podezřelý výraz, Agel , jméno FO, . a.s., a to z iniciativy 1. žalované před jejími spolupracovnicemi , jméno FO, a , jméno FO, , jako údajnými svědkyněmi. Závěť byla sepsána na PC, připravena předem, takže je zjevné, že tuto psala s velkou pravděpodobností 1. žalována, zůstavitelka na PC pracovat neuměla. Žalobce u pozůstalostního řízení zpochybnil podpis zůstavitelky na předmětné závěti. Žalobce tvrdí, že se nejedná o podpis zůstavitelky, která se podepisovala jiným způsobem. Žalobce zpochybňuje platnost a pravost závěti ze dne , datum, . Písmo, kterým byla závěť podepsána, není písmem zůstavitelky. Žalobce tak pochybuje, zda tato závěť byla podepsána k datu uvedeném v závěti a dokument nebyl účelově antidatován. Zůstavitelka byla v roce 2021 omezena ve svéprávnosti, a to až na běžné záležitosti každodenního života. Řízení probíhalo od roku 2019, kdy byl podán návrh na omezení svéprávnosti zůstavitelky. Zůstavitelka však trpěla demencí mnohem dříve, než byl podán návrh na omezení svéprávnosti. Dle žalobce trpěla demencí již v roce 2015, kdy měla být podepsána závěť, a neuvědomovala si, že podepisuje závěť se všemi právními důsledky. Žalobce namítal absolutní i relativní svědeckou nezpůsobilost paní , jméno FO, a paní , jméno FO, s ohledem na to, že šlo o spolupracovnice 1. žalované. Žalobce namítá, že byly podjaté.2. První žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť v pozůstalostním řízení bylo doloženo, že závěť byla podepsána zůstavitelkou vědomě, vlastnoručně a dobrovolně. Dle zpráv zůstavitelka , jméno FO, , matka žalovaných, byla všemi směry správně orientovaná, a to i přes popisovaný kognitivní deficit. Druhá a třetí žalovaná navrhovaly zamítnutí žaloby. Námitky žalobce jsou neobjektivní s cílem dosáhnout svých zájmů. Žalobce byl několikrát po dobu soužití se zůstavitelkou informován, že předmětné nemovité věci budou odkázány žalovaným. Šlo o přání zůstavitelky. Žalobce příliš nesouhlasil, ale respektoval názor a přání zůstavitelky, snad i proto, že byt byl zůstavitelce ponechán jejím prvním manželem. Soužití žalobce a zůstavitelky bylo mnohdy problémové.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané z usnesení Okresního soudu v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve věci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce paní , jméno FO, , narozené , datum, , poslední bydliště , adresa, , zemřelé dne , datum, , se zanecháním právního jednání pro případ smrti za účasti pozůstalého manžela – žalobce a pozůstalých dcer – žalovaných, že žalobci bylo uloženo jako pozůstalému manželovi, aby podal u Okresního soudu v , jméno FO, do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu proti pozůstalým dcerám - žalovaným na určení, že nejsou dědičkami ze závěti, žalobce byl dále poučen, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Z odůvodnění soud zjistil, že zůstavitelka zemřela jako vdaná, zůstali po ní zákonní dědici první třídy dědické posloupnosti, to je manžel a tři dcery. Zůstavitelka však zanechala allografní závěť datovanou , datum, , kterou určila závětními dědičkami předmětných nemovitostí tři dcery – žalované. Jelikož pro vyřešení sporu o dědické právo bylo třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud dle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázal pozůstalého manžela, jenž tvrdí, že allografní závěť není podepsána zůstavitelkou, aby své právo uplatnil žalobou v určené lhůtě. Rozhodnutí nabylo právní moci. , datum, . Ze spisu , spisová značka, soud zjistil, že žalobce podal žalobu , datum, na určení, že žalované nejsou závětními dědičkami. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo mimo jiné rozhodnuto, že řízení se zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku v dané lhůtě. Rozhodnutí nabylo právní moci , datum, .4. Soud neprovedl další navrhované důkazy žalobcem, neboť soud posuzoval pouze formálně právní předpoklady podání žaloby žalobcem na určení, že žalované nejsou závětními dědičkami předmětných nemovitostí.5. Dle ustanovení § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.) odst. 1 v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.6. Dle ustanovení § 1672 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud nejprve posuzoval formálně právní předpoklady podání žaloby žalobcem, a to zejména skutečnost, zda žaloba byla podána ve lhůtě dvou měsíců od nabytí právní moci usnesení Okresního soudu v , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, a kterým byl žalobce v dědickém řízení odkázán k podání žaloby na určení, že žalované nejsou závětními dědičkami předmětných nemovitostí. Dvouměsíční lhůta tak trvala do , datum, . Žalobce sice podal žalobu ve věci sp. zn. , spisová značka, dne , datum, , toto řízení však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku dne , datum, a řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, . Následně žalobce podal další žalobu na určení, že žalované nejsou závětními dědičkami, dne , datum, v předmětném řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Soud má za to, že předmětná žaloba došlá soudu dne , datum, byla již podána opožděně po skončení lhůty stanovené v kvalifikované výzvě v dědickém řízení trvající pouze do , datum, , která byla stanovena v souladu s ustanovením § 170 z. ř. s. jako soudcovská lhůta dle ust. § 55 občanského soudního řádu (o. s. ř.). Tato lhůta může být sice prodloužena, ale v dědickém řízení bylo nutno o prodloužení lhůty požádat včas před skončením stanovené lhůty a o jeho žádosti by muselo být postupem dle ustanovení § 55 o. s. ř. rozhodnuto ještě před uplynutím původně stanovené dvouměsíční lhůty. Nepodá-li dědic žalobu ve lhůtě, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Takto byl i žalobce poučen v usnesení č. j. , spisová značka, z , datum, . Opožděně podané žalobě bez dalšího nelze ve sporném řízení vyhovět, a proto soud žalobu zamítl.8. Námitka žalobce, že lhůta se stavěla a neběžela v době, kdy probíhalo řízení ve věci , spisová značka, , je nedůvodná. Nejde totiž o promlčecí lhůtu dle ustanovení § 648 o. z., podle kterého lhůta v řádně zahájeném řízení neběží.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaným náklady řízení nevznikly.