13 C 157/2022-237 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaných odstranění vysázených tújí rostoucí blízkosti pozemku žalobce na pozemku žalovaných. Žalobu odůvodnil tím, že pozemky účastníků spolu sousedí, když jeho pozemek je oplocen a používá ho jako zahrádku. Před lety vysázeli žalovaní túje, a to ve vzdálenosti asi 35 až 50 cm od hranic pozemků účastníků. Již tehdy s tím nesouhlasil však žalovaní na to nebrali zřetel. Kořenový systém tújí způsobil, že na jeho pozemku začaly odumírat plodiny, neboť tyto kořeny vysávaly vláhu z jeho pozemků. Živý plot z tújí je vzhledem k jejich objemu až na plotu, který tak nemá možnost si opravit. Živý plot ho obtěžuje nadměrným zastíněním, v jeho blízkosti se hromadí vlhkost, a ta poškozuje dřevěné oplocení. Pozoruje také nadměrný výskyt klíšťat, v lednu 2022 zaslal žalovaným výzvu, aby odstranili túje do konce měsíce, na to však žalovaní nereagovali. Na druhou výzvu z února téhož roku žalovaní reagovali tak, že tu je ořezali na výšku asi tří metrů. Protože se žalovaní nezdrželi sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice nedodrželi zákonem stanovenou hranici tedy 3 m pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m, domáhá se jejich odstranění.2. Žalovaní potvrdili, že podél společné hranice v minulosti vysadily túje, které jsou obecně využívány jako ,,živý plot”, jehož funkci vykonávají. Ačkoli z dendrologického hlediska jsou považovány túje za stromy, obecně je nutno na ně nahlížet z úhlu pohledu keřů za předpokladu, že jsou výškově i objemově zastřihávány, když ani v opačném případě objemově netvoří ,,korunu” jako stromy v obecném smyslu vnímání. Proto jsou vysazovány tak, jak je běžné, aby nevznikaly nesmyslné hluché prostory. V žalobním návrhu postrádají vymezení rozumných důvodů, které by odůvodňovaly zásah do výkonu vlastnických a užívacích práv. Uváděné důvody považují za účelové, sledující záměr je poškozovat za to, že si dovolili upozornit žalobce, aby zamezil pronikání jím vlastněného psa na jejich pozemky. Tvrzení žalobce si vzájemně odporují, např. uvádí, že túje vysávají vláhu z jeho pozemku, dále ale uvádí, že se v místě hromadí nadměrná vlhkost. Nejsou si vědomi, že by byli v minulosti upozorňováni a vyzýváni k odstranění tújí. Průběžně zastřihávají túje do výšky 230 cm a také jejich objem do šířky výrazně nezasahuje přes hranice pozemků, přes které přerůstá i vegetace z pozemku vlastněného žalobcem. Pokud žalobce tvrdí, že jeho pozemek je nadměrně zastíněn, tak je na místě uvést, že samotný plot žalobce je vysoký 180 cm, a žalovanými zastřihávané túje převyšují tuto výšku pouze o 50 cm, nelze tedy hovořit o nadměrném zastínění, když se jedná o cca 28% výšky plotu žalobce. Na pozemku žalobce se nacházejí dřeviny přesahující výšku 4 metrů, donedávna mu dominoval vzrostlý strom. Pokud se jedná o prkenný plot žalobce, tento degraduje standardním způsobem, nikoli vlivem výsadby tújí, případně minimálně. Pokud žalobce uvádí, že mu výsadba neumožňuje provádět údržbu dřevěného plotu, jedná se o tvrzení zcela účelové, když dle jeho představ by měli být povinni strpěn jeho opakované vstupy na jejich pozemek, aby mohl provádět údržbu. Jednotlivá pole plotu jsou demontovatelná z pozemku žalobce a nemusí tak tento vstupovat na jejich pozemek. Žalobce jako údržbu plotu považuje nátěr plotu ropnými produkty (s největší pravděpodobností ,,vyjetým” motorovým olejem), čímž v letních měsících odpařující se látky nepřípustně zápachem znepříjemňovaly užívání pozemků žalovanými, čemuž částečně zamezily až vysázené túje. Také tyto samotné ropné produkty ohrožují vegetaci, nejen na pozemku žalobce. Pokud se jedná o výskyt klíšťat, je to argument zcela úsměvný a je štěstím, že v našich zeměpisných šířkách se nevyskytují nebezpeční pavouci, kteří by si mohli nalézt útočiště v tújích a ohrožovat tak populaci místní části , adresa, . Všechny žalobcem uváděné rozumné důvody jsou irelevantní, účelové a jako takové namohou mít za následek vyhovění žalobnímu návrhu.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem mimo jiné i pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - ostatní plocha jiná plocha v katastrálním území , adresa, (výpis z katastru nemovitosti LV , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, ). Žalovaní jsou mimo jiné vlastníky sousedního pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, jiná plocha v katastrálním území , adresa, (výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, ). Žalobce na hranicích předmětných pozemků vybudoval dřevěné oplocení s podezdívkou (sdělení k ohlášení drobné stavby ze dne , datum, a šetření na místě samém). Žalování na hranicích pozemku vysázeli živý plot z tújí, které převyšují oplocení vybudované žalobcem zhruba o 50 cm. Túje jsou zastřihávány jak na výšku, tak na šířku směrem do pozemku žalovaných (šetření na místě samém). Dne , datum, zaslal žalobce žalovaným dopis, ve kterém žalované vyzval, aby túje pokáceli do konce měsíce ledna, neboť jejich kořeny zasahují na jeho pozemek a také mu znemožňují řádně se starat o pozemek a oplocení (dopis žalobce žalovaným ze dne , datum, ). Dne , datum, zaslal žalobce žalovaným druhý dopis, ve kterém je opětovně vyzval k pokácení tújí, a to dokonce měsíce února, s tím že pokud tak neučiní, obrátí se na soud (dopis žalobce žalovaným ze dne , datum, ). Vzdálenost dorůstání kořenů tújí je 1,5 až 2 metry u tújí neořezávaných až 3 metry a mají za úkol především zachycovat vláhu ze srážek a živiny. Kořenový systém lze přerušovat, aniž by došlo k zásadnímu poškození dřevin. Plody jsou dřevnaté šištice, které stejně jako jehličí obsahují thujon. Spad na pozemek žalobce je možný jen pokud túje přesahují dřevěné oplocení. Jako optimální řešení situace lze mít snížení výšky plotu na výšku umělého oplocení a ořez větví směřující k plotu žalobce (znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ).4. Podle § 1017 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.5. Institut rozhrad je původní institut ABGB, který tudíž byl v našem právním řádu přítomen až do roku 1950 a znovu se vrátil po rekodifikaci od roku 2014. V , adresa, právním řádu je však přítomen kontinuálně už více než 200 let. V AGBG je rozhrada definována jako: “brázdy, ploty umělé a samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, prázdná místa a jiné podobné rozhrady, které jsou mezi sousedními pozemky, považují se za společné vlastnictví, jestliže znaky, nápisy nebo jiné značky a pomůcky“. Oproti tomu česká nová definice v občanském zákoníku je poměrně stručnější a omezuje se na: „ploty, zdi, meze, strouhy a jiné …“. V obou případech je však výčet pouze demonstrativní a jako rozhrada může být cokoliv, co je s to v krajině vymezit hranice pozemku (netýká se to však geodetického značení). Rozhrady tedy mohou být jak přirozené, např. potok, strouha či mez, tak umělé, což jsou nejčastěji různé typy plotů. Umělá rozhrada bývá obvykle jen jedna, stojící na hranici pozemků. Dle Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) se totiž ustanovení občanského zákoníku o rozhradách uplatní pouze tehdy, stojí-li rozhrada na obou sousedních pozemcích, resp. přesně na jejich společné hranici. Z toho vyplývá že široká rozhrada, typicky zeď musí stát na obou pozemcích a úzká rozhrada (např. plot z pletiva) musí být vybudována přesně na hranici. V rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud jsou túje a stromy vysázeny až za plotem, který odděluje sousední pozemky, pak rozhradou může být jen tento plot, nikoli však živý plot vysázený až za umělým plotem – rozhradou. Z toho by bylo možno dovodit, že o dvojitou rozhradu dle § 1025 občanského zákoníku se jedná, pokud hranice mezi pozemky prochází mezi oběma rozhradamy, tedy v případě plotu ať již dřevěného nebo z pletiva a tújí vysázených z druhé strany plotu se o dvojitou rozhradu jedná v případě, pokud hranice mezi pozemky prochází mezi oběma rozhradami, tedy, že každá z těchto rozhrad stojí výlučně na pozemku jednoho ze sousedů, a žádná nikoliv přímo na hranici. Dvojitou rozhradou jsou tedy dvě na sobě stavebně i funkčně nezávislé zábrany, z nichž každá byla vybudována jiným ze sousedů. Za takových okolností je přirozené, že každý ze sousedů je vlastníkem pouze