12 C 243/2020-38 — Okresní soud v Olomouci

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala toho, aby soud zavázal žalovanou povinností zaplatit jí částku 2x [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] a [datum] byla žalovaná převezena do záchytné stanice žalobkyně, kde jí byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou hospitalizací 24 hod. Za toto žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou částku 2x [částka]. Žalovaná ani však přes urgence žalovanou částku neuhradila a žalobkyně tedy žádá i zákonný úrok z prodlení. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas dne [datum]. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z osobního účtu pacienta a faktury bylo zjištěno, že žalované bylo vyúčtováno za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně dne [datum] a [datum] 2x [částka]. Toto vyúčtování je podepsáno žalovanou. Z výzvy – urgence ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z poštovních zásilek bylo zjištěno, že dne [datum] a [datum] byly zasílány žalované výzvy, avšak zůstaly nevyzvednuty. Z potvrzení o záchytu bylo zjištěno, že hladina alkoholu byla u žalované 0,7 promile a 1,82 promile. Všechna výše uvedená skutková zjištění vzal soud za prokázaná. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, když žalobkyně žalované poskytla pobyt a ošetření v záchytné stanici, za což byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, svá žalobní tvrzení. Žalovaná však na výzvu nereagovala a žalobkyni ničeho neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu a žalobkyně má tedy i nárok na zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšnou žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení v celkové výši [částka], přičemž tyto náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], dále náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb. za 4 úkony po [částka] (převzetí věci, žaloba, výzva), 4x režijní paušál po [částka] a 21 % DPH. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná pariční 3 dnů u obou výroků a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.