12 C 263/2019-85 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhal vůči žalované rozhodnutí soudu o zrušení vyživovací povinnosti. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce odůvodnil návrh tím, že žalovaná dosáhla zletilosti, ukončila vzdělání v oboru kadeřnice a je schopna se již sama živit. Osamostatnila se i bydlením a je výdělečně činná. Pokud začala od září 2019 studovat další jiný obor, tak tento může studovat při zaměstnání, neboť dle žalobce se nejedná o zvyšování kvalifikace. Trval tedy na zrušení vyživovací povinnosti od [datum], kdy žalovaná ukončila předchozí studium. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zamítavě s tím, že nadále studuje [ulice] školu [anonymizována tři slova] v [obec] a to nyní obor kuchař - číšník. Dle žalované nejde o účelové studium, neboť chce pracovat v hotelu a studium oboru kadeřnice ji nebavilo. Při studiu si přivydělává pouze brigádami o víkendu. Tvrdila, že není schopna se sama živit a vyživovací povinnost nadále trvá. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy i výslechy účastníků a učinil z nich následující skutková zjištění: Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že výživné stanovené otci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] pro dříve nezletilou [jméno] ve výši 3 000 Kč měsíčně bylo zvýšeno s účinností od [datum] na částku 5 000 Kč měsíčně splatnou k rukám dříve nezletilé [jméno] vždy k prvnímu dni každého měsíce. Dlužné výživné vyplývající ze zvýšení za období od [datum] do [datum] ve výši 22 000 Kč byl otec povinen uhradit k rukám dříve nezletilé [jméno] v měsíčních splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Výživné, které dospělo od [datum] do konce kalendářního měsíce, ve kterém byl rozsudek doručen otci, byl otec povinen uhradit k rukám dříve nezletilé [jméno] do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku otci. Rozsudek nabyl právní moci vy výroku I. a II. dne [datum]. [příjmení] [jméno] studovala 3. ročník oboru kadeřnice a přestoupila z [obec] do [obec]. Bydlela s matkou, ta jí hradila veškeré výdaje. Otec měl na výživném dluh, nedával jí žádné dárky, neměla zájem se s ním vídat. V létě chodila na brigádu do večerky. Z Usnesení Krajského soudu [obec], pobočky v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] bylo odmítnuto, neboť odvolání nebylo řádné. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že obžalovaného [celé jméno žalobce] podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] pro skutek, v němž byl spatřován přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Rozhodnutí v této trestní věci bylo odůvodněno tím, že se obviněný nedopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, kterým by naplnil skutkovou podstatu přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, neboť vyživovací povinnost obžalovaného k dceři [celé jméno žalované] v daném období již netrvala. Otázku trvání vyživovací povinnosti musel trestní soud při rozhodování o přečinu zanedbání povinné výživy vždy posoudit jako tzv. předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 trestního řádu, neboť vyživovací povinnost vzniká i zaniká ze zákona, bez ohledu na skutečnost, zda je její výše případně upravena rozhodnutím opatrovnického soudu. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá do chvíle, kdy je dítě schopno se samo živit. Není limitována žádným věkem, ani konkrétním dosaženým vzděláním, ale právě a jen schopností dítěte uspokojovat své hmotné potřeby. Pokud tato schopnost chybí v důsledku přípravy na budoucí povolání (tedy dítě studuje), vyživovací povinnost trvá i po dosažení zletilosti. V projednávaném případě obžalovaného jde o hraniční situaci, kdy již zletilá dcera bez přerušení studuje, nikoli však v klasické posloupnosti, kdy po nižším vzdělávacím stupni následuje stupeň vyšší, ale po úspěšném ukončení jednoho učebního oboru navázala studiem druhého odlišného učebního oboru znovu od prvního ročníku (tedy opakuje školu stejného vzdělávacího stupně). Po zvážení všech okolností tohoto konkrétního případu dospěl soud k závěru, že ačkoli takové rozhodnutí svědkyně lze s ohledem na její aktuální profesní cíle chápat, nelze její další studium v tuto chvíli považovat za zvyšování kvalifikace v rámci přípravy na její budoucí povolání, která by jí měla bránit ve schopnosti se živit sama. Svědkyně již dosáhla kvalifikace v učebním oboru kadeřnice, který nelze hodnotit jako neuplatnitelný, a rozhodla se k druhému učebnímu oboru nikoli poté, co ve svém původním oboru nemohla najít zaměstnání, o což se podle své výpovědi ani nepokoušela, ale proto, že kadeřnice ji nebavila a vlastně ani nevěděla, jaké profesi by se přesně chtěla věnovat. Jejím cílem je nyní pracovat na výletní lodi, kde by podle svých slov mohla pracovat i jako kadeřnice, ale chtěla by tam pracovat jako číšnice. Zda je pro nástup do této práce skutečně potřeba být v oboru vyučena, neměla svědkyně ověřeno, spoléhala pouze na informaci od kamaráda. Svědkyně se navíc osamostatnila, odstěhovala se od matky a vyřídila si dávku sociálního zabezpečení k zajištění platby nájmu (příspěvek na bydlení), tedy i podle zákona o státní sociální podpoře je samostatně posuzovanou osobou a nikoli společně posuzovaným nezaopatřeným dítětem. Nadto je schopna si dále i přes své zdravotní problémy vydělávat na brigádách, tak aby svým (po odstěhování zvýšeným) závazkům mohla dostát. Brigádnické výdělky při studiu, které lze považovat za přípravu na budoucí povolání, nelze považovat bez dalšího za důvod zániku vyživovací povinnosti, pokud jsou krátkodobé, suplují vyživovací povinnost a nejsou způsobilé dítě hmotně zabezpečit, nicméně v tomto případě ilustrují schopnost svědkyně vykonávat výdělečnou činnost, které se nevěnuje plně pouze z důvodu změny učebního oboru. Svědkyně tak je z pohledu otázky trvání vyživovací povinnosti podle názoru soud schopna se sama živit a vyživovací povinnost obžalovaného úspěšným ukončením prvního učebního oboru zanikla. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo prokázáno, že do tohoto okamžiku obžalovaný stanovenou vyživovací povinnost plnil, zprostil jej soud obžaloby v plném rozsahu postupem podle § 226 odst. 1 písm. a) trestního řádu, neboť v ní popsaný skutek se s ohledem na zánik vyživovací povinnosti nestal. Z odvolání Okresního státního zástupce v [obec] ze dne [datum], že se odvolal proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]. Tvrdil, že bylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalovaný stíhán, neboť vyživovací povinnost k poškozené dceři [jméno] v předmětném období trvala. Argumentoval, že schopnost se samostatně živit znamená, že má dítě určitý trvalý příjem finančních prostředků k hrazení svých potřeb. Rovněž uvedl, že v konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání; zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí. Z Usnesení Krajského soudu [obec], pobočky v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že se odvolání Okresního státního zástupce v [obec] bylo zamítnuto. Odvolací soud se ztotožnil se závěry v rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]. Uvedl, že projednávané věci obžalovaného [celé jméno žalobce] jde skutečně o případ hraniční, kdy zletilé dítě po úspěšném ukončení učebního oboru navázalo studiem druhého odlišného učebního oboru. Opět od prvního ročníku studuje školu stejného vzdělávacího stupně. Dle názoru okresního soudu, s nímž soud odvolací souhlasí, nelze toto studium považovat za zvyšování kvalifikace. Zletilá již dosáhla kvalifikace v ukončeném studiu učebního oboru a soud tedy dospěl k odůvodněnému závěru, že je schopna se sama živit a vyživovací povinnost obžalovaného [celé jméno žalobce] tak tímto zanikla. V dalších podrobnostech, týkajících se roviny trestní odpovědnosti obžalovaného [celé jméno žalobce], odkázal na příslušnou část napadeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci a její odůvodnění, když krajský soud jako soud odvolací se s úvahami a závěry v tomto směru vedenými a přijatými nalézacím soudem ztotožnil a některé z nich akcentoval. Odvolací námitky okresního státního zástupce vyhodnotil jako odlišný náhled na danou problematiku, ovšem dle názoru odvolacího soudu bez relevantního podkladu, který by odůvodňoval jiné rozhodnutí odvolacího soudu, než jaké přijal ve výrokové části usnesení. Z vysvědčení žalované za šk. rok 2019 2020 z 1. ročníku [ulice] odborné [anonymizována čtyři slova], [ulice a