16 C 166/2021-33 — Okresní soud v Olomouci

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu odvedeného zdravotního pojištění za žalovanou. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná vykonávala pro žalobkyni práci pomocné kuchařky v provozu stravování. Po ukončení pracovní neschopnosti, která trvala od 18. 3. do 30. 6. 2020, měla žalovaná dne 1. 7. 2020 nastoupit zpět do zaměstnání. Do zaměstnání nenastoupila a dne 4. 8. 2020 bylo žalované na adresu trvalého bydliště zasláno okamžité zrušení pracovního poměru, které si žalovaná v úložní době nevyzvedla a dne 24. 8. 2020 se zásilka vrátila zpět žalobkyni. Od 1. 7. 2020 byla žalované vykázána neomluvená absence, a to až do okamžiku doručení okamžitého zrušení pracovního poměru dne 24. 8. 2020. Za měsíce červenec a srpen 2020 odvedla žalobkyně za žalovanou na zdravotním pojištění celkem částku 3 497 Kč. Přes výzvu žalovaná dlužnou částku neuhradila. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle názoru soudu došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť žalobkyně za tuto uhradila zdravotní pojištění v celkové částce 3 497 Kč přesto, že žalobkyně bezdůvodně nechodila do zaměstnání. Je tedy žalobkyni povinna uhradit toto bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 331 zákona číslo 262/2006 Sb. Žalobkyně jako zaměstnavatel za žalovanou vyplatila pojistné na veřejné zdravotní pojištění a žalovaná jako zaměstnanec musela s ohledem na to, že nechodila bezdůvodně do zaměstnání, předpokládat, že jde o částky neprávem vyplacené. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.