18 C 342/2019-79 — Okresní soud v Olomouci

1. Manželka se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 12. 2019 domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce] s odůvodněním, že u obou účastníků šlo o manželství první, z manželství se narodily 2 dnes již zletilé dcery: [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození] Poslední společné bydliště měli v [adresa]. Manželství uzavírali po 2,5 leté známosti. Hlavním problémem jejich vztahu byla skutečnost, že manžel neumí být věrný, v průběhu celého manželství měl v podstatě mimomanželské vztahy, a to minimálně již od roku 1988, kdy ještě neměli děti. Vždy slíbil, že je to naposled, avšak nadále v tom pokračoval. Manželka mu opakovaně uvěřila, měla ho ráda, měli 2 děti, styděla za to, nikomu nikdy nic neřekla. Po celou dobu manželství byla veškerá péče o domácnost a děti výlučně na manželce, v roce 2010 koupili dům v [obec], práce na domě v rámci rekonstrukce prováděly manželka s dcerou [jméno]. Velký zlom v manželství a v podstatě v celé rodině nastal v roce 2011, kdy manžel se svěřil starší dceři [jméno] o tom, jaký vedl život. Manželé začali chodit na párovou terapii do [obec], avšak neúspěšně. Na jaře 2019 se manželé začali již bavit o rozvodu, hledali různé varianty vypořádání, v dubnu 2019 se manželka s dcerou [jméno] odstěhovala. Od té doby je manželství zcela nefunkční. Manželka považuje manželství již za hluboce a trvale rozvrácené, vylučuje obnovu soužití. 2. Manžel se vyjádřil tak, že souhlasí s tím, že v manželství se postupem času projevily nepřekonatelné neshody, které vedly k čím dál většímu odcizení, již delší dobu bydlí odděleně. S manželkou si přestali rozumět a nastal postupný rozpad jejich vztahu do té míry, že vznikl hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat jejich manželství. Manželství již přestalo plnit svou funkci a v současné době, ani v budoucnu nelze očekávat obnovení společného soužití, a to zejména proto, že každý má jinou představu o společném životě. S manželkou tedy společně nežijí, nehospodaří a ani se intimně nestýkají. Nesouhlasí však s dalšími konkrétně tvrzenými skutečnostmi a důvody, jenž manželka uvádí ve svém návrhu na rozvod, když její tvrzení o příčinách rozvratu manželství manžel odmítá, jelikož se nezakládají na pravdivých skutečnostech. 3. Následně se manželé shodli na příčinách rozvratu manželství, za které označili opakované porušování manželské věrnosti ze strany manžela, což vedlo k postupné ztrátě důvěry a problémům v komunikaci mezi nimi, kdy postupně se kumulovaly i další neshody ohledně budoucího společného soužití a společného hospodaření, které již nedokázali překonat. Toto vyvrcholilo odchodem manželky ze společné domácnosti v polovině dubna 2019, od té doby k obnovení soužití nedošlo a oba manželé tak konstatují, že jejich manželství je zcela nefunkční a tak zásadně rozvráceno, že mají zájem na jeho ukončení. 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k jednotlivým skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] a stále trvá. Z manželství účastníků se narodily 2 dnes již zletilé dcery: [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození]. Od dubna 2019 manželé nevedou společnou domácnost. Jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželství účastníků je zcela nefunkční a tak zásadně rozvráceno, že mají zájem na jeho ukončení. Příčiny rozvratu jejich manželství spočívají v opakovaném porušování manželské věrnosti ze strany manžela, což vedlo k postupné ztrátě důvěry a problémům v komunikaci mezi nimi, kdy postupně se kumulovaly i další neshody ohledně budoucího společného soužití a společného hospodaření, které již nedokázali překonat. 5. Soud v projednávaném případě postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost nastala ke dni 1. 1. 2014, dle kterého se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, když účastníci spolu již od dubna 2019 nevedou společnou domácnost. Děti narozené z manželství účastníků jsou již zletilé, nebylo tedy za potřebí rozhodování opatrovnického soudu. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v opakovaném porušování manželské věrnosti ze strany manžela, což vedlo k postupné ztrátě důvěry a problémům v komunikaci mezi nimi, kdy postupně se kumulovaly i další neshody ohledně budoucího společného soužití a společného hospodaření, které již nedokázali překonat. Proto soud manželství účastníků rozvedl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.