20 C 308/2020-25 — Okresní soud v Olomouci

1. Manžel se podaným návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno. 2. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.. 3. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků. <b>4. Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:</b> 5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se žádné dítě nenarodilo. Manželé ukončili manželské soužití v [anonymizováno] [rok]. Příčinou rozvratu manželství je rozdílnost povah účastníků a nemožnost vzájemné komunikace. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z manželství se žádné děti nenarodily. Z nesporných tvrzení účastníků soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství, spočívající v rozdílných povahách účastníků a v nemožnosti vzájemné komunikace. 10. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu od [anonymizováno] [rok] nežijí a současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.