20 C 347/2020-22 — Okresní soud v Olomouci

Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je trvale a hluboce rozvrácené. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.. <b>Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Za trvání manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození] a [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly obě nezletilé svěřeny do střídavé péče obou rodičů a otec se zavázal přispívat na výživu každé z nich částkou [částka] měsíčně a matka se zavázala přispívat na výživu každé z nich částkou [částka] měsíčně. Účastníci ukončili manželské soužití v [anonymizováno] [rok]. Příčinou rozvratu manželství je rozdílnost povah, rozdílný pohled na život, výchovu dětí, trávení volného času a z toho plynoucí konflikty. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ohledně nezletilých dětí účastníků soud již pravomocně rozhodl o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Z nesporných tvrzení účastníků soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství spočívající v rozdílnosti povah, rozdílném pohledu na život, výchovu dětí, trávení volného času a z toho plynoucí konflikty. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu již nežijí a současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. Podle názoru soudu rozvod nebude mít ani závažné následky pro nezletilé děti, když účastníci spolu již rok nevedou společnou domácnost a jedná se tak o pokračování faktického stavu. Opačná skutečnost ostatně v průběhu řízení nebyla účastníky ani tvrzena. Účastníci dle výsledků opatrovnického řízení jsou schopni se na výchově a výživě nezletilých dětí dohodnout. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.