27 C 30/2017 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 2. 2017 ve znění změny žaloby ze dne 20. 3. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 1 080 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 10. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno svědka] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. V rámci zjišťování majetku dlužníka žalobce zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a parcely parc. [číslo] v katastrálním území Štěpánov u Olomouce a tyto nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Oprávněnost zahrnutí nemovitostí do soupisu majetkové podstaty přitom byla pravomocně potvrzena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací]. Dále žalobce zjistil, že nemovitosti užívá žalovaná, a to po celou dobu od zapsání vlastnického práva ve prospěch dlužníka, tj. od 29. 4. 2013, dosud, což potvrdil sám dlužník, který žalobci sdělil, že žalovaná užívá nemovitosti bez řádně uzavřené nájemní smlouvy, přičemž za jejich užívání ničeho neuhradila. Obvyklou výši měsíčního nájemného za podobné nemovitosti v dané lokalitě žalobce odhadl na částku 15 000 Kč. Dopisem ze dne 26. 1. 2017 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 31. 12. 2016, tj. 44 měsíců, ve výši 660 000 Kč nejpozději do 12. 2. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje lednem 2017. Žalovaná úhradu odmítla. Dopisem ze dne 31. 1. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2020, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč nejpozději do 16. 2. 2020 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2020. Žalovaná na výzvu nereagovala. Vzhledem k možnosti uplatnění námitky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobce touto žalobou uplatňuje nárok pouze za období od 10. 2. 2014 do 9. 2. 2017, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč a za období od 20. 3. 2017 do 20. 3. 2020, tj. 36 měsíců, ve výši 540 000 Kč, tj. celkem ve výši 1 080 000 Kč. 2. Soud ve věci vydal dne 13. 2. 2017 platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor a ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná rozporuje, že by dlužník byl vlastníkem předmětných nemovitostí a že by ona tyto nemovitosti užívala bezdůvodně. Dle žalované nikdy nedošlo k platnému převodu nemovitostí ze žalované na dlužníka, když kupní smlouva ze dne 26. 4. 2013 je absolutně neplatná z důvodu, že jednání žalované s dlužníkem postrádalo vůli žalované trvale převést nemovitosti na dlužníka a pozbýt vlastnické právo k nemovitostem. Mezi žalovanou a dlužníkem byl dohodnut toliko formální převod nemovitostí, jehož podstatou nebyl prodej nemovitostí, ale dohoda o tom, že dlužník ve prospěch žalované provede zhodnocení vkladu, kterým budou dané nemovitosti, přičemž za 5 let jí vygeneruje zisk a nemovitosti jí převede zpět. S takovým úmyslem a vůlí žalovaná přistupovala k uzavření kupní smlouvy, kdy v tomto duchu jí byla transakce ze strany dlužníka prezentována. Z těchto důvodů bylo současně dohodnuto, že ač kupní cena bude ve smlouvě uvedena, dlužník tuto platit nebude, naopak žalovaná se svými rodinnými příslušníky budou nemovitosti nadále užívat jako vlastní a žalovaná bude s nemovitostmi nadále bezplatně nakládat jako jejich vlastník. Takto se vše realizovalo, žalovaná nemovitosti užívala, chovala se k nim s péčí řádného vlastníka a hospodáře plně na své náklady, prováděla veškerou údržbu nemovitostí, nemovitosti rekonstruovala a platila daň z nemovitosti. Dlužník se k nemovitostem jako vlastník nikdy nechoval a neuhradil ani formálně sjednanou kupní cenu. Žalovaná vzhledem k tomu, že dlužník začal v rámci insolvenčního řízení popírat některé aspekty jejich dohody, podala na dlužníka trestní oznámení pro podezření ze spáchání podvodu. Současně žalovaná podala dne 3. 2. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterou se domáhá vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013. Výše obvyklého nájemného, jehož se žalobce z titulu bezdůvodného obohacení po žalované domáhá, navíc nebyla nijak prokázána ani objektivizována. Dále žalovaná uvedla, že nemovitosti v letech 2013 až 2015 na své náklady rekonstruovala, což si vyžádalo investici ve výši 600 000 Kč, čímž došlo ke zhodnocení nemovitostí minimálně o 800 000 Kč, které je způsobilé k započtení oproti případnému bezdůvodnému obohacení žalované. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z výpisu z katastru nemovitostí, že ke dni 9. 2. 2017 byly na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Štěpánov u Olomouce, obec Štěpánov, zapsány nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zahrada, jejichž vlastníkem byl zapsán [celé jméno svědka]. 5. Z výzev žalobce k úhradě bezdůvodného obohacení včetně potvrzení o podání zásilky, že žalobce nejprve dne 26. 1. 2017 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 31. 12. 2016 ve výši 660 000 Kč nejpozději do 12. 2. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje lednem 2017, přičemž výzva byla podána dne 27. 1. 2017. Následně žalobce dne 1. 3. 2017 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 30. 4. 2013 do 28. 2. 2017 ve výši 690 000 Kč nejpozději do 19. 3. 2017 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje březnem 2017, přičemž výzva byla podána dne 2. 3. 2017. Konečně žalobce dne 31. 1. 2020 vyzval žalovanou k úhradě ušlého nájemného za období od 9. 2. 2017 do 8. 2. 2020 ve výši 540 000 Kč nejpozději do 16. 2. 2020 a k hrazení úplaty za užívání nemovitostí ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2020, přičemž výzva byla podána dne 7. 2. 2020. 6. Ze sdělení právní zástupkyně žalované, že žalovaná ušlé nájemné žalobci uhradit odmítla. 7. Z kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanou jako prodávající a [celé jméno svědka] jako kupujícím, na základě smlouvy prodávající prodala kupujícímu nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zahrada, jak jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, pro katastrální území Štěpánov u Olomouce, obec Štěpánov, na listu vlastnictví [číslo] za kupní cenu 3 500 000 Kč. V čl. III smlouvy bylo sjednáno, že část kupní ceny ve výši 300 000 Kč převzal prodávající od kupujícího hotově při podpisu smlouvy a část kupní ceny ve výši 3 200 000 Kč uhradí kupující prodávajícímu platbou na určený účet. V čl. IX smlouvy bylo dále sjednáno, že účastníci smlouvy prohlašují, že jsou k uzavření smlouvy plně právně způsobilí a že smlouva byla sepsána podle jejich skutečné a svobodné vůle prosté omylu nebo tísně za nápadně nevýhodných podmínek. Smlouvu si přečetli, její obsah prohlašují za určitý a srozumitelný a na důkaz souhlasu s obsahem tuto smlouvu vlastnoručně podepisují. 8. Ze žaloby ze dne 3. 2. 2017, že žalovaná podala ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka a určení vlastnického práva, kterou odůvodnila absolutní neplatností kupní smlouvy ze dne 26. 4. 2013. 9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], dne 24. 6. 2019, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobu žalované na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka zamítl a Vrchní soud v Olomouci následně jeho rozhodnutí potvrdil. 10. Z dovolání ze dne 5. 8. 2019, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci podalo proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], dovolání. 11. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], že Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2016, č. j. [číslo jednací] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 12. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], že Vrchní soud v Olomouci rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] změnil tak, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, a pozemek parc. [číslo] zah