12 C 5/2022-25 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 852,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 5. 2021 dohodu o uznání dluhu, na základě které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni 7 852,67 Kč v 7 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním splátek. Žalobkyně tedy dluh zesplatnila, což sdělila žalované dne 18. 10. 2021 a poskytla jí lhůtu k úhradě do 25. 10. 2021. Žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč, žalobkyně proto požaduje zbývající částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Dne 3. 11. 2021 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 26. 11. 2021 zrušen. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 24. 5. 2021 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena Splátková dohoda o uznání dluhu. Jednalo se o pohledávku, kterou nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020 od [právnická osoba] s.r.o. ze smlouvy [číslo]. Žalovaná v dohodě ze dne 24. 5. 2021 uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 7 825,67 Kč. Zároveň se zavázala uhradit jej v 7 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo] [číslo]. Žalobkyně se proto rozhodla využít svého smluvního oprávnění a dluh zesplatnila. Žalované dne 18. 10. 2021 spolu s oznámením o zesplatnění zaslala i předžalobní výzvu, kde jí poskytla lhůtu do 25. 10. 2021 k úhradě. Žalované bylo doporučeně doručeno dne 19. 10. 2021. 4. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalované došlo k platnému uznání dluhu dle ust. § 2053 občanského zákoníku, neboť byla uzavřena mezi stranami splátková dohoda, která je dle svého obsahu uznáním dluhu a dohodou o úhradě dluhu ve splátkách. Žalovaná se zavázala ve splátkové dohodě dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, což neučinila, takže žalobkyně dluh zesplatnila a požadovala po žalované úhradu celého dluhu. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z uznání dluhu, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že k písemnému uznání dluhu co do důvodu i výše, došlo. Ta prokázala, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní splátková smlouva, a že na základě této smlouvy se dlužník zavázal dluh uhradit v předepsaných splátkách. Bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté dlužné prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně zákonného úroku z prodlení, který je požadován od 26. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty k plnění. 7. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 8. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.